Děkujeme, Ježíšku!

Básník Jaroslav Seifert popisuje čas Vánoc jako okouzlující chvíle, kdy "všechno vonělo a lidé byli jiní, usmívali se a byli laskavější, celý domov je prozářen pohodou, toužil jsem, aby jen hodně pomalu přetřepával se tento přelíbezný čas".

U nás doma je to podobné. Jakmile děti ráno schramstnou poslední čokoládičku z adventního kalendáře a zhlédnou oblíbený vánoční film Santa je úchyl, beru kulicha, šálu, potomky a mizíme pryč. Žena se totiž odmítá držet lidové moudrosti "O Vánocích neuklízejte, Ježíš se narodil ve chlévě a tak se u vás bude cítit jako doma".

Tradiční procházkou Prahou končíme v restauraci na Kampě. Děti na mě vymámí horkou čokoládu a tlačenku, zatímco já se pohroužím do novin. Miluji vánoční zpravodajství typu: V obci na Mladoboleslavsku došlo k požáru rodinného domku, který se vzňal od betlémského světla, jež do Čech každoročně přivážejí skauti. Případně: V USA ve státě Maryland zadrželi muže, který měl pohlavní styk s ovcí v živém vánočním Betlémě...

Svátečně naladěni vracíme se domů ke štědrovečerní tabuli. Popravdě řečeno, už takový adventní věnec se svíčkami, které děti neustále sfoukávají, takže jehličí co chvíli doutná, je vstupenkou do Bohnic. To je však jen začátek.

Koledy děti kazí a místo Betlém zpívají schválně Batman.

Pak se nimrají v kaprovi, načež ten nemladší prozradí, že měl tlačenku. Proud lamentací zastaví až Ježíškův zvoneček, který pustí nejstarší syn z mobilu.

U stromečku vypuká šílenství. Nejmladší syn odhazuje měkké dárky a vybaluje jen ty tvrdé. Nevím proč, ale na Štědrý den žádné hračky nefungují. Hnusáci lepáci nelepí, Smraďoši nesmrdí a v Hmyzovaru nejsou baterky. Lego vrtulník nejde zaboha složit, tak s ním synek mrští o podlahu.

Kdo nikdy nešlápl bosou nohou na dílek z lega, pořádně neví, co je život.

O smír se snažím skrze společenskou hru. Osadníci z Katanu mají však tak složitá pravidla, že je po půlhodinovém studiu odkládám. Ostatně, když jsem chtěl minule navodit vánoční atmosféru Biblickým pexesem, pohádaly se při něm děti jako psi. Ani na počtvrté nepoznaly Getsemanskou zahradu a kartičku Ježíš kráčí po vodě si pletly se Vzkříšením Lazara.

Se slzou v oku vzpomínám na Štědrý den, kdy jsem dostal zánět okostice a strávil ho v klidu na pohotovosti.

Vrcholem večera se stává zapojení počítače z bazaru, který vypšoukne do tmy roj jisker a následně celý dům zhasne. To už žena neví. Posbírala totiž krabice od dárků a odebrala se s nimi ke kontejneru. Má tam sraz se sousedkou a vaječným koňakem.

S krabicemi většinou vyhodí i záruční listy od dárků. Dělá to tak každý rok, kromě loňska, kdy ji syn dětskými policejními pouty přikurtoval k židli a nemohl najít klíček. Volám na ženu z okna, že počítač zkratoval elektriku. Sousedka ji diktuje číslo na ochotného elektrikáře. Žena si ho narychlo zapíše nohou do sněhu.

Děti, které novou kuličkovou pistolí potmě rozstřílely ozdoby na stromečku, si myslí, že konám tradiční děkovný obřad. Vykloní se proto z okna a zakřičí: "Děkujeme, Ježíšku!!!"

Venku sněží. Projíždějící traktor s radlicí odhrnuje telefonní číslo na elektrikáře.

Podle mayského proroctví by měl svět skončit  21. prosince 2012. Letošní Vánoce tedy budou možná vůbec poslední. Tak Šťastné a Veselé.

Autor je novinář, učitel češtiny a dějepisu na základní škole, se ženou vychovává tři děti ve věku 19, 14 a 8 let.