Historická města Čech a Moravy: Loket

"Dnes jsme byli v Lokti, který je nade všechen popis překrásně položen a lze jej ze všech stran obdivovat jako krajinářské umělecké dílo", napsal slavný básník Johann Wolfgang Goethe. S jeho líčením nezbývá než souhlasit. Město Loket se rozkládá na mimořádně okouzlujícím místě. Je ze tří stran přitisknuto k vysokému skalnatému ostrohu, na němž se vypíná romantický královský hrad.

Úchvatnou scenérii rámuje podkovovitý meandr řeky Ohře, která objímá město i hrad. Traduje se, že právě říční zákrut, jenž má tvar paže ohnuté v lokti, dal jméno hradu i městu rozkládajícímu se v podhradí.

Lokti se též pro jeho strategickou polohu přezdívalo „klíč ku království českému“, protože pokud by byl nepřáteli dobyt, jedna ze zemských bran by zůstala dokořán…

HRAD ŠTAUFSKÝ NEBO PŘEMYSLOVSKÝ?

Starobylé město korunované mohutným a skvěle opevněným hradem leží na Saské obchodní cestě spojující české země s Německem a západní Evropou. Po stezce, jež vedla z Prahy přes Slaný, Žatec, Kadaň, Loket a Cheb do Norimberka, putovaly obchodní karavany už od pravěku.

Prašná cesta zprvu umožňovala pouze průchod lidí nesoucích zboží v krosnách, koších, nosítkách či naložené na zvířatech, během staletí se však postupně změnila v poměrně širokou, byť nedokonale udržovanou silnici, po níž už mohly jezdit dvoukolové káry či čtyřkolové vozy tažené dvěma či čtyřmi koňmi. Podle Saského zrcadla, právního rukopisu z let 1220 až 1235, v němž bylo popsáno dávné zvykové právo, měla mít – stejně jako ostatní obchodní cesty – šířku nejméně osmi kroků, aby se na ní mohly vyhnout dva protijedoucí povozy.

Údržba dálkových obchodních cest patřila k zemským povinnostem. Bahnité úseky byly zpevňovány hatěmi (rošty z proutí) a v lesích se z bezpečnostních důvodů udržovaly průseky zhruba 30 metrů široké. Z tohoto důvodů se kromě hraničních cel vybíralo mýto a další poplatky z přechodu a užívání cest, mostů a brodů. Přesto se dochovalo mnoho stížností, v nichž kupci žehrali na to, že obchodní cesty jsou …neubité, propadlé a blátem bezedné.

Románské základy spolu s mohutným čtvercovým bergfritem (útočištnou věží) z bosovaných žulových kvádrů, na němž při pozorném pohledu uvidíte výstupky zazděného cimbuří, svědčí o tom, že loketský hrad střežil Saskou stezku už na počátku 13. století. Protože se zdejší věž nápadně podobá Černé věži na chebském hradě, někteří znalci usoudili, že Loket založili říšští ministeriálové – příslušníci nižší, nepříliš majetné šlechty kolonizující kraj pro jednoho z nejvýraznějších panovníků té doby, císaře Fridricha Barbarossu neboli Rudovouse (1122–1190). Jiní se však spíše přiklánějí k verzi, že zdejší hrad vybudoval přemyslovský kníže Vladislav II. (asi 1110–1174), později druhý český král, na obranu proti německé expanzi. Území totiž od počátku 9. století prokazatelně náleželo slovanské populaci – takzvaným Sedličanům, kteří možná byli svébytným slovanským kmenem, ale nejspíš jen obyvateli přemyslovského hradského obvodu, nazývanými podle jména správního hradu Sedlece.

Harmonické kompozici hradu a městských budov vévodí dvě věže. Hranolová románská věž vykukující nad střechami hradních budov symbolizuje moc světskou a štíhlá barokně upravená věž kostela sv.  Václava hlásá do širokého okolí moc církevní.

TEMNICE PRO MALÉHO KRALEVICE

Na počátku roku 1319 se Loket stal dějištěm divoké šarvátky mezi královnou Eliškou a jejím manželem Janem Lucemburským. Eliška Přemyslovna, mimořádně hrdá dcera Václava II., neměla v životě na růžích ustláno. V roce 1310 ji jako osmnáctiletou provdali za čtrnáctiletého Jana Lucemburského. Netrvalo dlouho a mezi vznešenými manželi to začalo jiskřit.

Okouzlující, bezstarostný a urostlý rytíř Jan a rozhodná, panovačná Přemyslovna, jež svému muži zřejmě dávala najevo, že zdaleka nedosahuje panovnických kvalit zbožňovaného otce, k sobě nenašli cestu.

Spor, jenž se odehrál na loketském hradě, patřil k nejzávažnějším. Dvorní kronikář Karla IV. tuto událost zaznamenal slovy: …Hle král Jan naplněn nesmírnou zuřivostí, neboť věřil nejapným slovům špatných lidí, více než prospívalo, ihned obrátil své kroky s několika lidmi na Loket, kde tehdy královna Eliška s dětmi sídlila, a předstíraje pokojné úmysly, vstoupil do hradu a poručil, aby mu byly otevřeny věže. Královna pobouřena neobvyklým činem žasla a divila se, proč se tak stalo. Co o tom více mluvit? Podle královy vůle mu byl odevzdán hrad, královna s ostatními dětmi byla odvezena do Mělníka, ale prvorozený Václav, jinak Karel, ve čtvrtém roce svého věku byl tamtéž na Lokti vsazen po dva měsíce do hrozného vězení do sklepa, takže viděl světlo toliko oknem…

Z uvedeného vyprávění vyplývá, že vznětlivý Jan Lucemburský už zcela podlehl našeptávání některých rádců, kteří se ho snažili přesvědčit, že jeho manželka, Eliška Přemyslovna, chce malého Václava prohlásit králem, aby za něho pak sama vládla. Některé dobové zprávy naznačují, že se při této příležitosti vznešení manželé snad dokonce poprali.

Chlapeček krátké uvěznění díky péči dvou oddaných služebných ve zdraví přežil a později proslul pod jménem Karel IV. S matkou se už nikdy nesetkal. Nějakou dobu ještě pobýval na hradě Křivoklátě a v dubnu 1323 byl poslán na výchovu k francouzskému dvoru.

Pokračování najdete v knize Historická města Čech a Moravy.

SOUTĚŽTE A VYHRAJTE TUTO JEDINEČNOU KNIHU!   Výpravná obrazová publikace Historická města Čech a Moravy vás provede po cestách, kterými kdysi projížděly královské průvody, táhla domácí i cizí vojska a procházela procesí poutníků.   Více než 40 portrétů měst, která vynikají svou starobylostí a krásou a v naší pestré historii sehrála významnou roli.   Prolistujte si knihu zde.