Historická města Čech a Moravy: Telč známá neznámá

Spisovatel František Kožík nazval Telč městem šťastných lásek.

 

Stejně o ni určitě smýšlel i ten, který ke svému městu zahořel láskou v polovině 16. století. Pan Zachariáš z Hradce.

 

Právě on totiž Telči vtiskl tvář, pro kterou se jí také říká jezerní růže, kamenná báseň, bílé město, Moravské Benátky či perla moravské renesance.

 

Harmonické souznění půvabného města, zámku, rybníků a zeleně ocenilo v roce 1992 UNESCO, které Telč zařadilo na Seznam světového kulturního dědictví.

 

 

Zachariášovi bylo čtyřiadvacet, když v roce 1551 vyjel s výpravou českých a moravských velmožů do italského Janova. Tehdy jeli vstříc budoucímu panovníkovi Maxmiliánovi II., který si do rakouské vlasti ze Španělska vezl svou manželku Marii Habsburskou.

Čas strávený na cestách jižní Evropou i tříměsíční čekání na Maxmiliánovu loď vracející se z Barcelony náležitě využili. Dobře jedli, dobře pili, naslouchali hudbě, dychtivě debatovali, s úžasem hleděli na svůdné dámy a především do sebe nasáli všechny architektonické půvaby pozdní italské renesance. S touto inspirací se vraceli.

 

Rok před tím zdědil Zachariáš z Hradce po svém otci Adamovi I. moravská panství včetně Telče, měl tedy kde svůj nový sen realizovat. V Telči ho čekal starý vodní hrad a on se rozhodl defi nitivně ho přeměnit v krásné, pohodlné sídlo hodné šlechtice nových časů. A také se chystal ke svatbě s mladičkou Kateřinou z Valdštejna, pro kterou chtěl vybudovat pohodlný domov.

 

Co víc, nemyslel jen na hrad, ale i na město kolem něj rozložené. Telč měla v době Zachariášova italského výletu za sebou už přinejmenším třísetletou historii, i když přesný čas založení města se ztrácí v mlhách.

 

Soudí se, že první, tehdy zeměpanský dvorec, v němž sídlil královský úředník, vyrostl při rušné obchodní křižovatce počátkem 13. století, kdy hluboké, do té doby neosídlené hvozdy na jižním pomezí Čech a Moravy zasáhla kolonizace. Jedna z místních pověstí ovšem sahá do minulosti podstatně hlouběji. Podle ní tu v roce 1099 moravský kníže Ota II. svedl bitvu s českým knížetem Břetislavem II. a na památku svého vítězství dal v lesích vystavět kapli zasvěcenou Matce Boží. Historka má jedinou malou chybu: o tomto střetnutí naše dějiny nic nevědí.

 

Realističtější je spíše verze o vzniku osady ve 13. století – ostatně, dodnes tu kousek od náměstí stojí svědek tehdejšího osídlení, devětačtyřicet metrů vysoká, pozdně románská věž kostela sv. Ducha. Z jejího vchodu umístěného v prvním patře se dá soudit, že kostel nesloužil jen jako svatostánek, ale v době nebezpečí poskytoval obyvatelům chatrně opevněné tvrze i útočiště, do něhož se dostávali vysoko položenou spojovací chodbou.

 

Přesto se stále ještě pohybujeme v oblasti dohadů a dat, o kterých se dá pochybovat. Z roku 1283 údajně pochází písemná zmínka o faráři Jindřichovi v Telči a v historii zhruba pětadvacet kilometrů vzdáleného Kunžaku se dočteme, že podle latinsky psané listiny z 20. května 1288 Kunžak náležel ke královskému městu Telč.

 

Ano, vypadá to svůdně, ale… mnohé z podobných dokumentů historikové dnes považují za falza. A tak přece jen sázejí na jistější rok 1315, kdy Jan Lucemburský královskou Telč zastavil za jedenáct tisíc kop pražských grošů pánům z Vartenberka a po nich ji postoupil pánům z Bergova.

Zní to trochu pikantně, protože jeden z členů rodu pánů z Bergova se osm let předtím ucházel o Janovu pozdější manželku Elišku Přemyslovnu a o Janovi z Vartenberka se tak trochu traduje, že byl Elišce více než jen spolehlivým ochráncem před nenávistí její sestry Anny. V polovině 30. let 14. století zasáhl do osudu Telče markrabě Karel, budoucí král český a císař římský. Otec Jan ho tehdy pověřil správou království, na které sám neměl čas, přesněji řečeno, zajímalo ho jen jako zdroj peněz pro válečné výlety.

 

Mladičký Karel se zhrozil stavu rozvrácené země a začal jednat. Především musela moc a vážnost královská zase obnovena býti, píše František Palacký v Dějinách národu českého, což mimo jiné znamenalo navrátit královské komoře její bývalý majetek. V roce 1335 tak Karel vykoupil zpátky i Telč, jenže ji podržel jen čtyři roky a v roce 1339 ji směnil s Oldřichem III. z Hradce za hrad Bánov na moravsko-uherském pomezí.

 

O příliš významné osadě, ležící v místě dnešního telčského Starého Města, se tehdy asi ještě nedalo mluvit, Karel IV. podle záznamů měnil tvrz, nikoli ves.....

 

Pokračování najdete v knize Historická města Čech a Moravy.

 

 

Interaktivní pověsti Telče - O Bílé paní a sladké kaši, O městské radnici, O městském opevnění, O stavbě hradu Roštejna a další a další.