Jak se žije v Záhřebu

Pokud letos míříte do Chorvatska, pravděpodobně vaše cesta povede především k moři. Pojedete-li přes Záhřeb, udělejte si chvilku a ponořte se do atmosféry města, které vám v následujících řádcích přiblíží Goran Miletič.

Byli jste někdy v Záhřebu? Jak se vám tam líbí?

Záhřeb je nejkrásnější na jaře, kdy se zelenají parky... No jistě, New York, Berlín a Praha také a... jsou větší. Všichni obyvatelé Záhřebu by se vešli do jedné tokijské čtvrti. Ale my nejsme tak pracovití jako Japonci, díky bohu.

Naše kavárny a terásky jsou plné lidí, kteří popíjejí macchiato s kapkou studeného mléka, malé macchiato posypané kakaem, espreso s takovou či onakou smetanou...

Snažíme se předčit Italy a vynalézt další druhy kávy. Díky ní vydržíte vzhůru a můžete celé hodiny běhat po městě.

Otázka je: kam stojí za to zaběhnout? Nemám v úmyslu posílat vás směrem k záhřebské katedrále, Hornímu Městu, Jelačićově náměstí nebo k národnímu divadlu... to vám poradí každý průvodce.

A jaké jsou v průvodcích krásné fotografie! Motýli, stromy, včely, památníky a sochy (draci a koně a také samozřejmě slavní Chorvaté).

Jenže nejvíc záleží na lidech a ti vás překvapí – v dobrém. Jsme milí, otevření a ochotní pomoct. A v Záhřebu mluvíme i anglicky.

Historie moderních kravat začíná v roce 1635, kdy do Paříže dorazili chorvatští vojáci podpořit krále Ludvíka XIII. Jejich tradiční oblečení zahrnovalo i barevný šátek, který měli uvázaný kolem krku. Šátky byly vyrobeny z různého materiálu. Kravaty se staly brzy součástí uniformy francouzské armády. Postupně ze slova „la Croate“ (Chorvat) vyvinulo slovo „la cravatte“, které se používá dodnes. Zdroj: Wikipedie

Dokonce i stařenky na tržišti Dolac, které musíte vidět a které odděluje od hlavního náměstí jen dvacet šest schodů, se vám pokusí prodat místní domácí sýr a koláče v plynulé angličtině. No, je to sice spíš „pidgin“, ale přece...

Policie tvrdí, že Záhřeb je bezpečné město. Noční zábavu můžete ve tři ráno zakončit procházkou do hotelu, aniž zažijete scény z Klubu rváčů.

Pokud se nevydáte na předměstí. Hmm, když o tom teď tak přemýšlím, je to stejné jako ve většině evropských měst...

Tak fajn, památky jste si prohlédli.

Kupte si kravatu (kravata je totiž chorvatský vynález) a můžete nasednout na modrou záhřebskou tramvaj, na niž jsme velmi hrdí, a navštívit „Záhřebské moře“ – Jarun.

Není slané ani modré, je to spíš jezero s malým ostrůvkem, který se dokonale hodí k pořádání koncertů pod širým nebem a náletům žíznivých komárů. Také je domovem chorvatské verze lochneské příšery – Jury z Jarunu.

Podle pověsti je Jura obrovský sumec. Měří přes dva metry a je starý přes sto padesát let. Ne, měří přes tři metry! Nebo snad čtyři?

Někteří skepticky tvrdí, že neexistuje, protože ho ještě nikdo neviděl, ale on tam někde jistě je...

Místní kavárny jsou obvykle plné. Snažíme se předčit Italy a vynalézt další druhy kávy.

Jarun je zkrátka naše Riviéra.

A samozřejmě, že i zde můžete popíjet kávu. A budete potřebovat slušivé černé brýle, abyste nebyli v davu nápadní.

To by se vám nelíbilo. Značkové oblečení je víceméně nezbytnost, bez které se nedostanete do nočních záhřebských klubů, kde můžete spolu s krásnými chlapci a děvčaty tančit za zvuků všech možných druhů hudby.

A je čas na pivo. Lidé v Záhřebu vypijí obrovské množství piva.

Jsme si jisti, že v tomto směru dokážeme porazit i Iry a Angličany.

Podle jakéhosi průzkumu je Záhřeb nejnudnější město v Evropě. To teda ne!

Něco o jídle: předpokládám, že budete chtít ochutnat místní speciality.

Doufám, že v tom případě nejste vegetariáni. My tu jíme rádi maso. Všech čtrnáct záhřebských vegetariánů se stravuje v jediné veganské restauraci a nám ostatním servírují maso ve stovkách levných grilů a lepších podniků. Samozřejmě, i tady seženete těstoviny a podobné věci...

Zkoumejte a zjistěte, kam chodí jíst místní lidé. Není lehké taková místa najít. Bývá tam celkem ticho, jelikož hosté toho mnoho nenamluví. Každý přežvykuje.

Znovu musím zopakovat, že Záhřeb je opravdu nejhezčí na jaře.

Kopec Sljeme, tyčící se nad městem, je přírodní park, kam se můžete vydat na pěší túru. Ve městě je mnoho zelených parků, stromů a květin. A doufám, že to tak i zůstane. Mně se to moc líbí.

Goran Miletić je šéfredaktorem chorvatské edice časopisu Reader’s Digest