Příbor či Vriburch

Podle archeologických nálezů a letopočtu na jednom z nich se soudí, že tu už v roce 1178 ležela při stezce osada. Spolehlivější záznam ovšem pochází z listiny datované 12. prosincem 1251. Z ní vyplývá, že markrabě moravský Přemysl, pozdější král Přemysl Otakar II., potvrzuje založení farního kostela Narození Panny Marie, který Frank z Hückeswagenu daruje spolu se dvěma lány jakémusi příborskému klášteru.

Mimochodem, nikdy nepostavenému, ale s největší pravděpodobností plánovanému velehradskými cisterciáky. Jestli Příbor, či tehdy ještě Vriburch, založil Frank z Hückeswagenu nebo už jeho otec Arnold, je rovněž spíše předmětem spekulací.

Říšský hrabě Arnold přišel do našich krajů od dnešního Düsseldorfu a rozlehlé pozemky na Moravě mu daroval král Přemysl Otakar I. za věrné služby.

Arnold snad sjednával sňatek panovníkovy dcery Anežky s Jindřichem, synem císaře Fridricha II. Pravda, Jindřich pak couvnul, ani další námluvy se nevydařily, a tak Anežka do dějin vstoupila jinak – jako zakladatelka pražského kláštera klarisek, v roce 1989 svatořečená.

Navzdory nepovedenému vyjednávání Arnold na Moravě zůstal a plnil tu panovníkův plán kolonizovat kraj dnešního Novojičínska a zároveň chránit obchodní stezku. Pokud tedy on založil Příbor, muselo to být kolem roku 1240, kdy Arnold ještě žil. Dědicem jeho statků se pak stal syn Frank, který s otcem zřejmě na Moravu přišel a dokonce se tu oženil s Trojslavou z rodu Bludoviců. V Příboře už sídlil, jeho potomci se podle zápisu z roku 1267 zvali „z Příbora“.   

Kde tu Frank z Hückeswagenu bydlel, není rovněž jasné. Jeho hrádek snad stál v těsné blízkosti farního kostela Narození Panny Marie, který tehdy možná byl spíše hradní kaplí. 

Čerstvě založené město kolonizačních rysů, tedy s pravidelným náměstím a z něj stejně pravidelně vycházejícími ulicemi, ještě dlouho postrádalo hradby. Dá se tedy předpokládat, že opevněný bod tu představovaly právě kostel a hrádek, možná dokonce starší než město.

Koneckonců, což jeho nejstarší jméno Vriburch neznamenalo svobodný hrad neboli hrad, k němuž je volný přístup?

Během osmnáctého století se město hodně proměnilo, i když občas nedobrovolně. O jednu ze zásadních změn se postaral v roce 1728 ničivý požár, který v podstatě zlikvidoval jeho renesanční tvář, nahrazenou poté barokem.

Většina domů na náměstí, věnčeném podloubími, dostala barokní štíty, některé vrcholily atikami.

V roce 1846 v Příboře ovšem řádil další požár a po něm bylo náměstí, nesoucí už vedle barokních také klasicistní detaily, znovu přestavěné. Tehdy podloubí na jeho severní straně vymizela. V tu dobu už se ve městě začali usazovat Židé, vesměs jihozápadně od náměstí, kde měli také svoji modlitebnu. Z Haliče sem přišel Jákob Freud, obchodník se suknem, vlnou, vínem, medem a dalšími produkty. V roce 1844 se zdejší soukenický cech dokonce přimlouval za to, aby mu byl povolen pobyt, a označil ho za naprosto nepostradatelného pro místní a zahraniční odbyt příborských látek.

Dvanáct let nato se tu Jákobovi a jeho druhé ženě Amálii narodil syn Sigismund, který si později jako dvaadvacetiletý mladík zkrátil jméno na Sigmund a s ním vstoupil do dějin.

Příbor je městem starým, jedním z nejstarších na severovýchodní Moravě, jeho kořeny pravděpodobně sahají do počátku 13., možná i do 12. století.

SIGMUND FREUD

A přece si ho svět povšiml až téměř nedávno: narodil se tu muž, který ovlivnil myšlení posledních generací jako málokdo – Sigmund Freud.

Mladičký Sigmund Freud a jeho matka Amálie. V roce 1874, kdy je fotograf zachytil, už ovšem v Příboře nežili, Freud se tu jen narodil a strávil první tři roky života. Sám je však považoval za šťastné.

Kdo zatouží spočinout na psychoanalytikově pohovce a zahloubat se nad temnými poselstvími svých snů, má šanci – pokud mu nebude vadit, že je z tvrdého kovu a slouží jako poutač Freudova muzea. 

I psychoanalytik to tu shledával krásným. Když v roce 1931 odhalovali na jeho rodném domě pamětní desku, byl Freud už starší muž a hlavně nemocný.

Přijet nemohl, a tak poslal dopis, v němž psal: Pětasedmdesátníkovi není snadné vcítit se znovu do oné nejranější doby, z jejíhož bohatého obsahu mi v paměti utkvěly už jen nepatrné zbytky, jedním jsem si však jistý: pod mnoha vrstvami hluboko ve mně stále žije ono šťastné příborské dítě, prvorozený syn mladé matky, který z tohoto ovzduší, z této půdy přijímal prvé nezapomenutelné dojmy.

Město, v němž přišel na svět, musel vnímat jako ráj. Náměstí dýchající starobylostí, šumící vody řeky Lubiny, za humny na kopci mocné zdi hukvaldského hradu a ještě dál silueta Moravskoslezských Beskyd....

Litinová kaša s Dívkou s vázou, považovanou za antickou Hygii, doplňuje idylický půvab náměstí Sigmunda Freuda od roku 1898. Jemně tónované fasády nad rozkročenými podloubími jí jsou dobrou kulisou.

SOUTĚŽTE A VYHRAJTE TUTO JEDINEČNOU KNIHU!   Výpravná obrazová publikace Historická města Čech a Moravy vás provede po cestách, kterými kdysi projížděly královské průvody, táhla domácí i cizí vojska a procházela procesí poutníků.   Více než 40 portrétů měst, která vynikají svou starobylostí a krásou a v naší pestré historii sehrála významnou roli.   Prolistujte si knihu zde.

Další kapitoly z knihy:

Historická města Čech a Moravy: Telč známá neznámá