Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem

Když byl Kréťan Ioannis Ikonomou malý, rád poslouchal, jak se baví turisté na pláži. Slova, která slyšel, mu sice nedávala smysl, ale už tenkrát se pevně rozhodl, že se v tom galimatyáši zvuků jednou vyzná.

V pěti letech se mu dostala do ruky učebnice němčiny. Celý den pak proseděl na pláži, až po uši zabraný do textu.

Po návratu domů měl už v hlavě základy německé gramatiky. Navíc byl ale také tak strašně spálený, že se skoro nemohl hýbat.

Uběhlo dvaačtyřicet let. Tlumočnická superstar Ikonomou dnes plynně mluví dvaatřiceti jazyky, žije v Bruselu a pracuje pro Evropský parlament. I kdybyste o jeho zázračném lingvistickém nadání nevěděli, asi byste ho uhodli podle hromad slovníků, které se mu vrší po bytě. V televizi běží bez zvuku čínský program.

Jak se na člověka jeho povolání sluší a patří, má pár zvláštních diváckých zvyklostí. Každý večer se dívá na svou oblíbenou ruskou talk show, pak absolvuje zprávy ve španělštině a portugalštině a nakonec odpočívá u albánské telenovely.

Sám sebe popisuje jako rozdvojenou osobnost. „Mám v sobě něco z Indiana Jonese,“ míní. „Odjakživa se rád vydávám na objevitelské cesty a nořím se do jiných kultur.“

Nutno poznamenat, že jako Indiana Jones opravdu nevypadá: je to muž středního věku s prořídlými vlasy a velmi temperamentním vystupováním. Je tu ale ještě druhá stránka jeho osobnosti. Jak sám rád přiznává, „jsem tak trochu cvok“.

V deseti úspěšně zdolal angličtinu a němčinu a chystal se na italštinu. Tou dobou už bylo jasné, že má pozoruhodné nadání na jazyky, on je však přesvědčen, že v tom bylo něco víc. 

Ikonomou tvrdí, že naučit se jazyk v žádném případě neznamená pouze zvládnout slovíčka: je třeba ponořit se do všech detailů dané kultury.

Když mu bylo osmnáct, spřátelil se v Londýně s několika členy hnutí Hare Krišna. Domů se potom vrátil vyzbrojený příručkou Sanskrt pro samouky a k tomu hromadou cédéček s indickou hudbou. Navrch se z něj stal striktní vegetarián; dalších osmnáct let se masa ani nedotkl.

Brzy nato odjel do Turecka. Vztahy mezi Řeckem a Tureckem v té době byly obzvlášť chladné a bylo téměř neslýchané, že by se Řek chtěl učit turecky. Ikonomou byl však pevně rozhodnutý využít svých lingvistických schopností, aby rozbořil co nejvíc bariér.

„Navštívil jsem hlavní istanbulskou mešitu a zůstal tam do začátku bohoslužeb. Díval jsem se, co lidé dělají, a nemotorně jsem je napodoboval. Když bylo po všem, lidé mě začali objímat. Nesmírně to na mě zapůsobilo. Myslel jsem si, že jim budu podezřelý, ale protože jsem jim dokázal vysvětlit, co tam dělám, byli na mě moc milí.“

Při odjezdu z Turecka pochopitelně mluvil plynně turecky. To mu ale pořád nestačilo: naučil se i osmanskou turečtinu, úřední jazyk někdejší osmanské říše. „Dneska jí už nerozumí ani sami Turci – tedy pokud zrovna nestudují arabštinu a perštinu.“

Po třech letech studia lingvistiky na Aristotelově univerzitě v Soluni zvýšil své lingvistické skóre na dvanáct. Mezi jazyky, které tam zvládl, byla bulharština, srbochorvatština a polština. Pak ještě čínština, se kterou si začal pohrávat ve chvíli, kdy měl jednou zrovna pár hodin volna. „Odebíral jsem anglicky psaný propagandistický časopis s názvem China Reconstructs. Na zadní stránce bývaly lekce čínštiny pro začátečníky a mě napadlo, že by mohlo být prima, dokázat dát pár slov dohromady.“

Naučte se jazyk jako Ikonamou   Do jazyka se zamilujte! Nestane se vám tak častá chyba, že toho po pár lekcích necháte.   Čím jste nadšenější, tím jste zvídavější a ukázněnější.   Zjistěte si co nejvíce o dané zemi, dějinách, místních zvycích. Jezte národní jídla, prohlížejte si jejich časopisy, dívejte se na jejich televizi. Z jazyka se stane skládačka, do které sem tam doplníte nějaký dílek. A pak se na ni jednoho dne podíváte a zjistíte, že máte hotovo: najednou to dává smysl.

Co si vlastně chtěl se všemi těmi jazyky počít? Vždycky sice svou budoucnost viděl v lingvistice, rozhodně se však nehodlal nijak brzy usadit. „Mám velké štěstí, že rodiče jsou celkem zámožní. Většinu času mezi dvacítkou a třicítkou jsem tedy strávil cestováním a postgraduálním studiem ve Spojených státech. Pak se o mně doslechla šéfka překladatelského oddělení při Evropském parlamentu a kontaktovala mě s dotazem, zda bych pro ně nechtěl dělat.“

Vyjel na Tenerife na kurz simultánního tlumočení, což je, jak podotýká, ta nejstresovější záležitost, jakou kdy dělal. „V noci mě ze spaní budily děsy, že nestíhám nebo nerozumím, co dotyčný říká. Zkouškami jsem ale naštěstí prošel, a tak jsem začal pracovat tady, v Bruselu.“

Během následujících několika let tlumočil pro většinu hlav států, které sídlo Evropské unie navštívily. „Felipe Gonzáles, Tony Blair, Helmut Kohl... dělal jsem všechny.“ S těmi, kterým celé dny tichým hlasem promlouval do sluchátek, se ovšem nikdy nesetkal.

„Byl jsem neustále zavřený ve své kabině, v podstatě neviditelný. Vedl jsem podivnou existenci. Pamatuji si, že jsem jednou jel výtahem s Tonym Blairem, který samozřejmě neměl tušení, kdo jsem.“

Pro ty, jimž tlumočil, byl sice neviditelný, zato v Bruselu se stal rychle legendou.

Ačkoli se Evropská komise tlumočníky a překladateli hemží, jemu se žádný nevyrovná – tak například tu není nikdo, kdo by se jako on za pouhý měsíc naučil plynně slovinsky. „Fakt je, že se tu a tam setkám se závistí. Většina lidí je prima, ale pár se jich asi cítilo tak trochu ohrožených.“

V roce 2002 přestal tlumočit a místo toho začal překládat. Znamená to, že většinu času sedí v kanceláři a překládá dokumenty Evropské unie.

„Na první pohled to vypadá jako hrozná nuda,“ připouští, „jenže jediná moje chyba může mít dalekosáhlé následky. Momentálně překládám z angličtiny do řečtiny dokument o nezletilých imigrantech. Například výraz ‚open-air facilities‘ (tedy zařízení pod širým nebem) se dají do řečtiny překládat mnoha různými způsoby. Z toho, co napíšu, může vyplynout celá škála možností – ti lidé mohou skončit zavření ve věznici, nebo budou klidně hrát fotbal.“

Nedávno se vrátil z dvouměsíčního nárazového kurzu v Šanghaji a stal se jediným překladatelem pro Evropskou unii, který smí překládat přísně tajné dokumenty do čínštiny.

„O většině těch věcí nesmím z bezpečnostních důvodů mluvit, ale minulý týden jsem překládal jeden dokument o drogových cestách v jihovýchodní Asii. Asi si umíte představit, co by se mohlo stát, kdyby se dostal do nepovolaných rukou.“

Když občas doma listuje slovníky nebo po očku v televizi sleduje zprávy v portugalštině, přemýšlí o tom, kolik toho díky svým znalostem jazyků získal. „Mnohem líp chápu, jak různí lidé žijí a proč se chovají tak, jak se chovají. Asi není moc těch, kteří by dokázali konverzovat s brazilskými prostitutkami stejně jako s pákistánskými profesory. Možná už nejsem takový idealista, jako jsem býval. I tak ale pořád věřím, že spousta problémů vzniká právě proto, že si navzájem nerozumíme.“

Běžný člověk zvládne ve svém životě dva, tři cizí jazyky. Kolem 10 jazyků mluví zlomek populace a 32 jazyků Ioannise Ikonomoua jsou skutečnou raritou.

Další zajímavé články v rubrice Osudy:

 Zdravotní klaun s červeným nosem

Chlapi s velkým srdcem

Muž, který přepral vraha

Mobilní hospic Ondrášek pomáhá zemřít

Přírodní léčba apatykáře Rudolfa Balouna

Čekáme, až zazvoní telefon

Památka těm, jež pohltily tábory smrti

Knihovna na cestě pro bezdomovce

Další články v rubrice Dramata:

Ochrnutá šampionka znovu chodí

Rodina rozhodla: dáme ti své ledviny

Holčička se vzácnou nemocí zachráněna

Můj boj s nemocí: Anorexie