Mobilní hospic Ondrášek pomáhá zemřít

Sylva Vartová to prožila. A měla tolik síly, že založila mobilní hospic – organizaci pomáhající lidem umírat v domácím prostředí. O její služby je teď velký zájem. Je to smutný příběh, ale týká se nás všech. Jediné, co v životě víme jistě, je, že zemřeme.

Ondřej byl zdravý kluk. Student sportovního gymnázia, rád lyžoval. Na stehně měl znaménko. „U šestnáctiletého kluka si máma takové věci všimne těžko. Už jsem ho nekoupala, on se nesvěřil,“ vypráví Sylva Vartová, která má sice svou advokátní kancelář v Ostravě, ale bydlí v Děhylově na Opavsku. Znaménko nebylo velké, neměnilo se. Pak si je v hodině tělocviku při šplhu strhnul a začal krvácet. Hned se jelo k lékaři.  Musel na operaci. Ukázalo se, že má nejagresivnější typ melanomu.

„Vůbec jsem si nepřipouštěla, že by to mohlo dopadnout špatně. Jezdili jsme do Brna, doma v Ostravě dětská onkologie neexistovala. Operace nepomohla. Nepomáhalo nic. Já jsem však pořád žila v jakémsi milosrdném oparu. Vůbec mi nedocházelo, co se děje. Stále jsem plánovala, co budeme podnikat dál a byla jsem přesvědčena, že se Ondráškův stav zlepší. Za pomoci příbuzných z Německa jsme zajistili, že dostával speciální injekce s látkou z vlastních buněk, o nichž se tehdy mluvilo jako o pokroku v léčbě rakoviny. Myslím, že jsem občas musela lékařům připadat jako blázen.“

Pak jí lékaři v Brně předali propouštěcí zprávu. Stálo v ní, že léčba je zastavena. „Pořád jsem nechápala, že to znamená konec. Ani když mě doktorka objala a vysvětlila mi, že prognóza je tři až šest týdnů.“

Zkuste si to představit. Přivezete domů dítě, které má za pár týdnů zemřít. Trpí bolestmi, potřebuje převazovat, špatně dýchá. Chcete být s ním, chcete mu pomoct. Ale jak? „Ani na chvíli mě nenapadlo, že by měl zemřít v nemocnici,“ ujišťuje Sylva Vartová.

V televizi tehdy běžela soutěž Nejslabší, máte padáka. A Ondřej prohlásil: „Mami, mám padáka.“

Už ani nechtěl, aby za ním chodili kamarádi. Přesto mu četla příběhy lidí, kteří překonali rakovinu. Volala známé lékařce a ptala se jí, co má dělat, když Ondrovi začne být hodně špatně. Ta slíbila, že sežene dýchací přístroj a přijde se na něj podívat. Přivedla i zdravotní sestru. „Tehdy jsem si uvědomila, jak člověku v takové situaci pomůže, když má vedle sebe někoho, kdo má čas posedět a povídat si. Kdo vysvětlí, co bude dál a jak si poradit s bolestmi.“

Ondřej zemřel doma, u rodiny.

Sylva Vartová se rozhodla, že bude pomáhat lidem, kteří se dostali do podobné situace. „Ukažte mi rodiče, kteří chtějí nechat zemřít dítě v nemocnici. Mnohdy bohužel nemají jinou možnost.“

Myslela, že to bude snadné. Sežene zdravotní sestry, které budou docházet k nevyléčitelně nemocným a pomáhat jim, aby své poslední dny mohli trávit doma. Uzavře smlouvu s pojišťovnami, aby za službu pacienti nemuseli platit. Všechno bylo jinak. Pojišťovny ji odmítly. Prý takový mobilní hospic není třeba. Jinými slovy, nevešel se do úřednických škatulek. Ze všech stran slyšela, že podobnou službu zajišťují agentury domácí péče. Jenomže ona chtěla víc než jen sestry, co přiběhnou píchnout injekci a hned zase musí spěchat k jinému pacientovi. Bylo to velké zklamání, ale nevzdala se.

Od ledna 2006 však působí v Ostravě mobilní hospic Ondrášek. Tvoří ho tři lékaři, pět sester a sociální pracovnice. Spolupracují s ním psychologové i duchovní. Za rok má v péči kolem sedmdesáti lidí nejrůznějšího věku. Ti nic neplatí. Sylva Vartová, její přátelé a spolupracovníci totiž dokázali vše pokrýt z darů sponzorů, přispívá už i ostravský magistrát a krajský úřad.

Sestry jsou na příjmu 24 hodin, na zavolání přijedou. Uleví nemocným od bolesti, povídají si s příbuznými, vysvětlí jim, jak poznají, kdy se přiblíží skutečný konec. Pomohou při zavolání duchovního, pohřební služby či notáře. „Sejmou prostě z rodiny břímě. Každý potřebuje něco jiného. Někdy pomůže, když vedle vás jen někdo sedí a drží vás za ruku,“ líčí Sylva Vartová. Jejím sestrám se teď v Ostravě říká andělé.

Shánět peníze na projekty týkající se starých lidí a umírání je těžké. Sportovci a modelky se většinou zaměřují na pomoc dětem: vypadá to optimisticky, když se s nimi fotografují. Zato projekty na pomoc onkologicky nemocným a seniorům působí beznadějně. Lidé mají pocit, že je zbytečné se jimi zabývat, protože stejně neskončí dobře.

Přesto se stalo něco neobvyklého: Sylvě Vartové se podařilo vzbudit zájem i u mladých lidí. Na jeho podporu probíhá řada akcí, od charitativních koncertů přes módní přehlídku až po sbírku, kterou pořádaly kluby a restaurace v ostravské Stodolní ulici. Mimochodem, pomáhá je organizovat i její starší dcera Adéla (27). „Poznala jsem, že svět není špatný a je spousta lidí, kteří chtějí pomoci. Dělají to ze srdce.“

Přivezete si domů dítě, jež má za pár týdnů zemřít. Chcete být s ním, chcete mu pomoct. Ale jak?   Mobilní hospic Ondrášek vznikl pro ty, kteří řeší podobnou situaci jako před lety Sylva Vartová - aby mohl její těžce nemocný syn zemřít doma, blízko své rodiny.   Sylva Vartová s Ondřejem a Sárou.

Více informací o melanomech i o tom, jak jejich vzniku předcházet či jak je včas diagnostikovat najdete například na stránkách www.melanomy.cz.

Zdroj: MARIANNE