Muž, který přepral vraha

David si jako malý kluk přál, aby vyrostl stejně jako basketbalista Michael Jordan. Právě on byl totiž v jeho očích hrdina. Netušil tehdy, že u hrdinů na výšce nezáleží. Hrdinou se stal, ač Jordana nedorostl.

„T o ráno jsem byl u přítelkyně na sídlišti Palouk v pražských Strašnicích. Zrovna se vracela po noční z práce, když jsem uslyšel z ulice hlasitý křik. Nejspíš ze strachu o ni jsem se rychle oblékl a vyběhl ven. V parčíku u domů jsem uviděl muže a pobodanou ženu. To jsem ale ještě nevěděl, že je už mrtvá,“ vzpomíná na dramatické chvíle David Bernátek. Pak už děj nabral na spádu: vrhl se na útočníka a držel ho až do okamžiku, než přijela policie. Na přemýšlení o tom, zda to není nebezpečné, prý neměl čas.

„Ten chlapík mě stihl během potyčky postříkat slzným plynem, nožem se mě ale nedotkl. Až daleko později mi došlo, že v tu chvíli klidně mohl můj život skončit. Zlomil mi ale jenom ruku. A to už mi fakt začaly docházet síly,“ líčí ono osudné ráno mezi novostavbami, plnými anonymních obyvatel.

Než ho však síly zcela zradily, dorazila na místo policie a okamžitě začala vyšetřovat. Ukázalo se, že pachatelem vraždy je devětatřicetiletý muž, který svoji čtyřicetiletou manželku pobodal velkým kuchyňským nožem ze žárlivosti natolik, že zraněním na místě podlehla.

Policejní mluvčí ve večerních televizních zprávách prohlásila, že s případy, kdy občan zadrží vraha, se policisté setkávají skutečně vzácně.

David Bernátek u místa, kde došlo k vraždě

Po výslechu na policejní stanici se David Bernátek s člověkem, který mu tak zásadním způsobem zasáhl do života, setkal ještě jednou. „Nastupoval jsem do policejního auta, z kterého on zrovna vystupoval. Naše pohledy se na pár vteřin střetly. V tom jeho byla samozřejmě nenávist vůči mně, přesto strach nemám. Vím, že tihle lidé pak ve vězení vychladnou a zášť je opustí. Nemyslím si tedy, že by mi chtěl někdy v budoucnu ublížit,“ soudí Bernátek.

O tom, jak se muži ve vězení chovají a mění, ví dost: víc než deset let totiž pracoval u Vězeňské služby. Momentálně se však živí jako finanční poradce.

„Ta událost mi dost změnila pohled na život,“ připouští. „Trochu jsem svůj žebříček hodnot posunul, a proto přemýšlím o změně práce. Nechci, aby se můj život odvíjel jen od vydělávání peněz, a přitom mi protékal mezi prsty. Myslím, že bychom neměli zapomínat na to, že je třeba si ho užívat i jinak – s přáteli, rodinou, hezkými věcmi, které se nedají koupit. Během vteřiny může být přece vše jinak a pak už bývá na to, co člověk věčně odkládá, pozdě.“

V předvečer nezapomenutelného rána se David Bernátek vlastně se svojí přítelkyní rozešel. Pokud by u ní ještě nezůstal na noc, leccos mohlo být jinak. Jeho srdnatý skutek nakonec vedl k tomu, že se s přítelkyní zase dali dohromady. „S ženskými je to sice někdy dost těžké, ale nedokážu pochopit, že někdo řeší nějaké neshody tak, že to končí třeba i takovou tragédií, jaké jsem byl svědkem,“ říká strašnický Nebojsa.

Radnice desáté městské části vzápětí ocenila jeho odvahu šekem na 25 000 korun a hodinkami. A Nadace Adra ho v rámci svého projektu Hrdinové mezi námi nominovala na Cenu Michala Velíška, jejíž výsledky se už tradičně vyhlašují v prosinci.

Laureátům se předává pod výstižným heslem Edmunda Burga, někdejšího německého olympijského sprintera: „Jediné, co je zapotřebí k tomu, aby zlo vítězilo, je, aby dobří lidé nic nedělali.“