Stavebnice Merkur žije!!!

Stavebnice pro děti od 4 do 100 let

Útočný čmelák ze sci-fi filmu, pojízdný ventilátor nebo futuristický kombajn. Takové věci postavené z legendární kovové dírkované stavebnice zbyly v herně dětského neurologického oddělení motolské nemocnice po únorové návštěvě Jiřího Mládka.

Za malými pacienty tam dojíždí asi dvakrát měsíčně vlakem z Kyškovic u Roudnice nad Labem. Sám je přitom v invalidním důchodu a kvůli problémům s lymfatickým systémem ještě nedávno nechodil. „Cena pro obyčejné lidi, kteří dělají neobyčejné věci,“ zní podtitul Křesadla, které za své dobré skutky v březnu převzal od Národního dobrovolnického centra Hestia.

Dobrovolnickou činností chce splatit dluh, který cítí vůči motolské nemocnici za to, že mu před třiceti lety zachránili syna. „Čtyři hodiny po porodu ho sem převáželi vrtulníkem, když se přišlo na to, že má přerušená střeva. Operoval ho tehdy pan doktor Šnajdauf, který je dnes přednostou dětské polikliniky.“ Motolské nemocnici vděčí Jiří Mládek také za své zdraví. „Před sedmi lety jsem měl úraz: spadl jsem asi ze čtyř metrů a úplně si potrhal šlachy i svaly v rameni. Levou ruku jsem měl zcela bezvládnou, ale tady mě dali dohromady,“ vypráví.

Oddělení neurologie vybrali ve zdejší nemocnici pro Jiřího Mládka záměrně – hraní se stavebnicí totiž rozvíjí jemnou motoriku dětí s neurologickými problémy. Pomáhá jim ale především psychicky – pan Mládek je při stavění hodně chválí, což zvyšuje jejich sebevědomí, dobrou náladu společně přivolávají zpěvem.

„Děti si pak odsud neodnesou vzpomínky na bolest nebo smutek, ale na to, že si pěkně pohrály,“ vysvětluje Renata Dohnalová z tamního dobrovolnického centra, které Jiřího Mládka na cenu Křesadlo navrhlo. Nadšení dětí vnímá ovšem i on sám. „Často si to, co tady spolu postavíme, odnášejí do postele, občas mě dokonce poprosí, jestli by si to mohli vzít domů.“ Dvouhodinka strávená nad chytrou stavebnicí povzbudí i přítomné rodiče, kteří pobyt své ratolesti v nemocnici snášejí často hůř než bezstarostné děti.

Tak jako dnes Jiří Mládek za pomoci merkuru pomáhá nemocným dětem, pomohla stavebnice i jemu, když skončil před třinácti lety v invalidním důchodu. „Podnikal jsem a žil jsem prací. Jenže pak moje tělo řeklo dost, ze dne na den mě ,přestal poslouchat člověk‘ a já musel s podnikáním skončit. Najednou jsem neměl absolutně do čeho píchnout. A tak jsem se ponořil do světa merkuru – začal jsem stavět, rozšiřovat svou sbírku… Dnes se tomu věnuju takříkajíc na plný úvazek. Na dálku třeba vedu několik Merkur klubů, jen za poslední rok jsem otevřel deset výstav v různých koutech Česka a Slovenska. Merkuru prostě vděčím za to, že jsem našel novou životní motivaci,“ konstatuje.

Merkur je kulturně-technické dědictví

O stavebnici nyní píše dokonce knihu. A vůbec se ji snaží propagovat, jak se dá. „Je to nejgeniálnější stavebnice na světě, národní poklad, obrovské kulturně-technické dědictví, podle mě nedoceněné, stejně jako její vynálezce Jaroslav Vancl. Pro mě je to stejný velikán jako Resl, Křižík nebo Kaplan. Vezměte si, v kolika lidech vzbudila jeho stavebnice nadšení pro technickou dráhu.“

Proto Jiří Mládek mimo jiné usiluje také o to, aby se merkur vrátil do škol. „V Rakousku si s ním děti hrají v hodinách polytechnické výuky, i u nás tomu tak do roku 1995 bylo. Není nic lepšího pro nenásilný rozvoj technického nadání a fantazie.“

Jeho vášeň pro dírkovanou stavebnici má prý kořeny v nenaplněné touze z dětství. „Všichni kolem ji měli, jen mně ji rodiče nikdy nekoupili. Žili jsme skromně a merkur stál tehdy čtvrtinu otcova platu.“ Už jako malý se zařekl, že si ji pořídí hned, jak bude moct.

První vlastní si koupil hned po vojně, další stavebnice přibyly po narození prvního syna. „Když trochu povyrostl, postavili jsme spolu dva a půl metru vysokou Eiffelovku, kterou jsme potom měli na balkoně.“ Dnes má stavebnicemi obložený celý dům a plnou stodolu k tomu, vždyť je majitelem největší sbírky na světě.

Za celý život mu rukama prošlo přes pět tun merkurovských součástek. Je také autorem největšího díla postaveného z této stavebnice – jeho model Verneova Ocelového města mají v Muzeu merkuru v Polici nad Metují. Váží už přes 1200 kilo a Jiří Mládek ho stále ještě jezdí dostavovat. „Já vždycky říkám, že je to stavebnice pro děti od čtyř do sta let,“ směje se.