A jak náš malý průzkum mezi českými lékaři dopadl? Při některých odpovědích se možná i zasmějete, situace, které někteří lékaři popisují, totiž píše sám život. Na závěr přinášíme ještě výsledky ankety, kterou jsme realizovali v roce 2004. Připomeneme si v ní, co lékaři odpověděli na otázku co by vzkázali svým pacientům.

 

 

Neřekl bych pacientce, že jsem ji při operaci málem podpálil. Absolvoval jsem v Americe laserovou operaci, při níž chirurg demonstroval, že díky své šikovnosti nemusí dávat pozor na to, aby se laserem netrefil do kyslíkové masky. My studenti jsme pak viděli, jak maska, přitisknutá k obličeji pacientky, po přímém zásahu paprskem vzplála. Principem laserové léčby vrásek je optimální zahřátí kůže. Když jsme pacientku bleskově uhasili, ukázalo se, že přesně to se neuvěřitelnou shodou okolností podařilo. Po delším hojení, než je obvyklé, byla však natolik spokojená, že je nejen v několika učebnicích, ale jako produkt "zlatých rukou operatéra" - bez nejmenšího povědomí, jak ta operace opravdu proběhla - se ochotně předvádí i na kongresech.

 

 

Kdybyste věděl/a, že já vůbec netuším, co vám může být Možná máte migrénu, ale možná taky encefalitidu nebo nádor na mozku...

 

U zhoubného onemocnění aktivně nesděluji pacientovi jeho časovou perspektivu. Nemocný, i když se třeba jinak vyptává na různé maličkosti, se totiž na tohle sám od sebe nikdy doktora neptá.

 

Už mám v ordinaci plné zuby vyzvánějících mobilů včetně toho vašeho.

 

Někdy se nehodí říct pacientce, že bude těhotná. Jednou jsem vysvětloval mladé dvojici, jak můžeme moderními metodami asistované reprodukce vyřešit problém s neplodností. Popisoval jsem, že poté, co vzniklý zárodek přeneseme do dělohy manželky, už probíhá těhotenství jako obvykle. Žena se zatvářila nejprve udiveně, postupně zděšeně. Na mou otázku, co ji tak zaskočilo, odpověděla protiotázkou, která pro změnu překvapila mě: "A to jako budu těhotná?" Ukázalo se, že pod pojmem "dítě ze zkumavky" si představovala, že oba odevzdají do laboratoře své zárodečné buňky, tam se provede mimotělní oplodnění, vzniklé embryo se v živných roztocích nechává růst s tím, že postupně se přesazuje do stále větších a větších "zkumavek", až si po devíti měsících odnese dítě domů.

 

Nikdy bych se už pacientky nezeptal - co se ti stalo? Jednou jsem totiž takhle reagoval na hezkou slečnu, která byla mojí pacientkou od dětství, a ono ji v pubertě napadlo obarvit se na fialovo.

 

Nikdy bych nahlas negativně nehodnotila pacientovo chování. Jednou volala vyděšená matka, že dítě vykouslo psovi ze srsti klíště a pravděpodobně ho i část spolklo. Kolega se bohužel neudržel a spontánně pronesl "fůůůůůůj". Až následně se nadechl a profesionálně matku uklidňoval. Mohl si to ušetřit.

 

Řídím se heslem "nikdy neříkej nikdy". A také svým přesvědčením, že i na tom nejpesimističtějším sdělení se dají najít optimistické rysy, a ty je nutno zdůraznit.

 

Váš příběh a problém mě vůbec nezajímají.

 

Říkám pacientům vlastně všechno, co chci, třeba i to, že jediné, co jim opravdu pomůže, je přestat se přejídat. Záleží totiž na formě: nikdy přitom nejsem sprostá, arogantní ani nadřazená.

 

Nemluvil bych o tom, že mi něco vadí. Zejména pacientky v mé podiatrické ordinaci se mi mnohdy omlouvají, že mají zpocené a páchnoucí nohy. Odpovídám jim, že mi to nevadí, ať si z toho nic nedělají. A dodávám: "Pořád lepší tyhle problémy na nohách, než chodit v létě ke gynekologovi."

 

Dnes je třeba neříkat při příchodu sešlého starce provázejícího krásnou mladou maminku s kojencem "Á, dědeček je hodný, že vás přivezl". Výroba vlastních vnuků jistě ony kmety naplňuje hrdostí, ovšem dítěti je třeba být oporou nebo partnerem i ve věku pokročilejším.

 

Nikdy bych nemocnému neřekl, že operace je pravděpodobně zbytečná, protože mu nepomůže.

 

Někdy není třeba říkat, že se zdravotníci spletli. Stalo se mi to u pacienta s pásovým oparem - značně bolestivým onemocněním, na které často běžná analgetika nezabírají. Vymyslel jsem kombinaci tří různých injekčních léků, zaručujících téměř dva dny příjemného prospání. Nějakým nedorozuměním ale injekci dostal pacient s kapavkou. Zatímco ten s oparem stále lamentoval, druhý na mě z vedlejší postele trochu nepřítomně mžoural a utrousil: "Pane doktore, vy jste si na mě včera ale vymyslel pěknou včeličku!"

 

V době, kdy jsem začínal, byly platy mladých lékařů hluboce podprůměrné, ba několikanásobně nižší než třeba platy zedníků nebo kadeřnic. Sdělit tedy pacientovi, kolik vydělávám, by znamenalo přijít o autoritu. Dnes už naštěstí nejsem zas tak úplně mladý lékař...

 

Není radno tvrdit: můžete si dělat, co chcete. Proč? Do ambulance kolegyně jednou přišel pán hodně nad devadesát let. Byl relativně čilý, tak-že měl za sebou pouť po doktorech, z nichž každý, jak to bývá, mu něco zakázal - tohle nemá dělat, tohle nemá jíst. Jelikož to byla vesměs omezení zbytečná, paní primářka pravila: "Být vámi, tak se tím netrápím a jím úplně všechno a dělám, co se mi líbí." Starý pán se na ni podíval a usoudil: "Aha, tak to je se mnou už opravdu konec."