To odpoledne si Marcelo Elías dával jako obvykle svých pár pravidelných koleček v Bosques de Palermo, největším parku Buenos Aires. Ve chvíli, kdy míjel jednu z opuštěných laviček, se na ní rozdrnčel zapomenutý mobil. Osmatřicetiletý hlídač neváhal a zvednul ho. "No jo, zapomněla jste si ho tady kousek od běžecké dráhy," sdělil hlasu na druhé straně. "Kde jste teď?" Vděčná majitelka mu vysvětlila, že nedaleko. Už za chvíli k ní Marcelo doběhl se ztraceným mobilem v ruce.

 

Na opačném konci zeměkoule se zatím povaloval jiný opuštěný mobil. Ležel hned vedle sochy krále Karla II. uprostřed jedné z nejživějších londýnských čtvrtí Soho. Kousek od něj krmil holuby asi třicetiletý muž v černé sportovní bundě. Telefon zazvonil, muž si ho všiml. Počkal chvíli, až se převalí dav japonských turistů, a zmocnil se ho. Opatrně se rozhlédl a vzápětí zmizel v davu na Oxford Street. Nepokusil se kontaktovat žádné z čísel v adresáři. Mobil právě změnil majitele.

 

Jiný opuštěný aparát zadrnčel v jednom budapešťském nákupním centru. Zvedla ho Ildikó Juhászová, opálená svěží důchodkyně. Během chvilky se domluvila s nešťastnou majitelkou na druhém konci, sedla si na lavičku a počkala, než přijde. "Vrátím všechno, co najdu," říká. "Jednou jsem našla kartu zdravotního pojištění a trvalo mi týden, než jsem se dokázala s jejím majitelem spojit."

 

Ani v jednom z těchto případů neztratil svůj mobilní telefon roztržitý občan. Osiřely v rámci celosvětového průzkumu časopisu Reader's Digest.

V podobném rozsahu jsme již zkoumali, jak se k sobě chováme na veřejnosti (více v článku Jak jsme slušní), a tak jsme se rozhodli ještě otestovat, nakolik jsme poctiví. Naši lidé vyrazili do ulic v největším městě každé z 32 zemí, kde máme redakce. Celkem na silně frekventovaných veřejných prostranstvích "zapomněli" 960 zbrusu nových mobilních telefonů střední třídy - po třiceti v každém státě.

 

Každý z pokusů prováděli dva průzkumníci. Jeden na opuštěný telefon volal, druhý zpovzdáli pozoroval, co se bude dít. Chopí se náhodný kolemjdoucí šance k bezplatnému vylepšení domácího technologického parku? Nebyla to samosebou vědecká studie, spíš rychlá sonda do života velkoměst po celém světě. Jednotlivá města jsme hodnotili podle toho, jak jejich obyvatelé v nečekané situaci reagovali a kolik ze 30 mobilů se dostalo zpátky k původnímu majiteli. Výsledky nás překvapily, některé dokonce zaskočily.

 

Slovinsko je malá a mladá země, nicméně obyvatelé Lublaně mají zjevně tradiční smysl pro soužití. V bezkonkurenčně nejmenším městě z celého vzorku (267 000 obyvatel) se ze 30 případů čestně zachovalo 29 nálezců! Od jeptišky na autobusové zastávce po číšníka v kavárně, který jen tak mimochodem vrátil našemu roztržitému redaktorovi i zcela neúmyslně zapomenutou koženou bundu... Vysloužili si tak v našem žebříčku první místo.

Asi vás také napadá, že je těžké srovnávat pohlednicové městečko na úpatí Julských Alp s velkým městem plným vystresovaných anonymních individuí. Pak tedy vězte, že hned v závěsu skončilo kanadské Toronto s téměř šesti miliony obyvatel, kde se nám z 30 mobilů vrátilo 28. "Proč bych neměl pomoct, když můžu?" prohlásil devětadvacetiletý pojišťovací agent Ryan Demchuk, když nám vracel telefon, který našel v podzemní obchodní pasáži kousek od TD banky. "Tohle je poctivé město. Nedávno jsem ztratil peněženku se všemi doklady a vrátila se mi. Jednou se mi dokonce stalo, že jsem za jediný týden sám našel dvě peněženky, a taky jsem je samozřejmě vrátil."

Jako třetí se umístil Soul, hned za ním Stockholm. Lidé, s nimiž jsme tam mluvili, považují poctivost za přirozenou součást života. "Vždycky hned volám každému, kdo si na mé lince zapomene telefon," nehledala v tom žádnou vědu Lotta Mossigeová-Norheimová, revizorka v metru.

 

Big Apple opět překvapil

Vítězství New Yorku v našem testu vzájemné ohleduplnosti překvapilo leckoho. Páté místo této světové metropole v testu poctivosti ale ukazuje, že to nebyla náhoda. Dělí se o něj ještě s indickou Bombají a filipínskou Manilou. V každém z těchto tří měst jsme zpátky dostali 24 ze 30 mobilů. Než se mobil nakonec odvážil zvednout, šťouchal do něj pětadvacetiletý inženýr Derrick Wolf v newyorském Central Parku nervózně nohou. "Bál jsem se, jestli to není bomba," vysvětlil nám poté, co se pro něj nakonec přece jen ohnul, takže jsme se mohli domluvit a sejít. "Z bezpečnostních důvodů dnes v New Yorku asi cizí mobil každý jen tak do ruky nevezme, nicméně většina lidí je tu poctivých."

Obyvatelé Bombaje se naopak mohli tak přetrhnout, aby svou poctivost předvedli, že když jistý mladík zvedl opuštěný zvonící telefon v obchodním domě Manoj Patil a ukázalo se, že si ho hodlá nechat, dal majitel nejbližšího obchodu dohromady skupinu přátel, mladíka vystopovali a vedli k pořádku. "Byl bych ho vrátil," snažil se dotyčný přesvědčit reportéra tváří v tvář rozlícenému shromáždění. "Proč jste ho tedy vypínal?" zajímal se reportér, načež se mladík rozesmál a utekl.

 

Na opačném konci žebříčku se společně ocitla dvě asijská velkoměsta - Hongkong a Kuala Lumpur. Z 30 pokusů se nám v každém z nich vrátilo pouhých 13 mobilů. V hongkongském obchodním centru Times Square si zvonícího telefonu jako první všiml člen místní ochranky. Zvedl ho, zeptal se poblíž kouřících mužů, zda je jejich. Když se k němu nehlásili, zabalil ho do novin. "Jaký mobil?" odpověděl pak na vyptávání naše reportéra. "Jestli jste něco ztratil, nahlaste to ve ztrátách a nálezech." Samotný předmět rozhovoru přitom celou dobu pevně svíral v ruce. Uniforma sama o sobě zkrátka není zárukou čestného jednání. Celosvětově byl totiž jedním ze šesti příslušníků bezpečnostních služeb, od Buenos Aires až po Sydney, kteří telefony bez mrknutí oka učinili svým majetkem. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že jsme na celém světě nenarazili na jediného nepoctivého policistu, a to k značnému překvapení a zároveň radosti našeho kolegy v Sao Paulu.