Kdo z nás je nejzelenější

Jasně první

Nejekologičtější zemí se v našem systému ukázalo být Švédsko. Švédové snad mají zelenou přímo v genech. Ekologických projektů mají nepočítaně a patří k nim například nemocnice, kterou v létě ochlazuje zimní sníh, kancelářské prostory chlazené studenou mořskou vodou, vojenské náklaďáky a lesnické traktory poháněné hybridními motory a v neposlední řadě také projekt 500 kilometrů dlouhé „ekodálnice“ E 14 s čerpacími stanicemi, jež řidičům nabízejí bioplyn, etanol, řepkový olej i elektřinu.

Dřevo z trvale udržitelných lesů nejen slouží jako zdroj tepla i světla, ale existuje také plán, podle kterého by brzy mělo nahradit ropu při výrobě zhruba dvou tisíc produktů. Málokdo totiž ví, že se celulóza dnes používá jako pojivo v prášcích proti bolestem hlavy, textiliích nebo dokonce střívkách na uzeniny. Ze všeho nejdůležitější je však ve Švédsku ekologické odhodlání. Polovina celkové energetické výroby má až do roku 2020 pocházet z obnovitelných zdrojů, auta chtějí mít zcela nezávislá na benzinu a naftě do roku 2030. Celá země je odhodlaná do roku 2050 úplně vynulovat svou uhlíkovou stopu. „Rozjíždíme nejambicióznější zelenou strategii Evropy,“ tvrdí ministr ekologie Andreas Carlgren.

Příliš pozadu však nejsou ani ekologičtí nadšenci ve Švýcarsku. Jejich železniční síť je tak kvalitní, že v Curychu dojíždí do práce autem méně než třetina lidí. Radnice, letištní terminál, školy i jeden velký hotel vytápějí i chladí vzduchem ze zemních vrtů, což je zcela nová a z hlediska údržby nenáročná technologie. Švýcarský pavilon na šanghajském veletrhu EXPO obklopují masivní závěsy blikajících světel poháněných sluneční energií.

Evropa jako velmoc

Z porovnání tabulek pěti mezinárodních environmentálních studií vychází Evropa jako nejekologičtější kontinent na světě. Její schopnost vyrábět zelenou elektřinu se brzy stane klíčovým faktorem, který Evropskou unii udrží na světovém trhu. „Vstupujeme do éry, ve které může každý vyrábět a nabízet elektřinu prostřednictvím inteligentních ,supersítí‘ stejně, jako si dnes poskytujeme informace přes internet,“ upozorňuje Jeremy Rifkin, energetický poradce několika evropských vlád. „Evropa má v přechodu na obnovitelné zdroje průkopnický know--how a může svět dovést do nové ekonomické éry.“

Mohla by z toho být klidně třetí průmyslová revoluce. Ta první poháněla svět uhlím, druhá ropou a třetí obnovitelnými zdroji, jako jsou vítr, slunce a mořské vlny.

Do deseti let by měla existovat síť, která propojí nejrůznější zdroje obnovitelné energie v devíti zemích kolem Severního moře včetně Irska nebo Lucemburska. Stovky kilometrů podmořských kabelů v jejím rámci propojí elektrárny na větrných výběžcích britské pevniny s přílivovými elektrárnami v Belgii, hydroelektrárnou v Norsku a také slunečními kolektory v Německu. Všechny tyto zdroje dohromady se tak spojí v jeden ekologický systém.

Hlavním hráčem této revoluce je Německo. Výbuch elektrárny v Černobylu a úniky jedovatých látek do Rýna zde totiž v osmdesátých letech probudily ekologické vědomí většiny obyvatel, kteří dnes ekologii chápou jako obchodní příležitost. Německo má nejvíc větrných elektráren na jednoho obyvatele na světě a zároveň vede v produkci sluneční energie.

Jen samotný Berlín se může pochlubit víc než třiceti výzkumnými ústavy a tisícovkou firem, které se zaměřují na alternativní energetické zdroje nebo ekologické produkty. Jen letošní rok vláda vyčlenila na výzkum energetiky 620 milionů eur. „Zelená revoluce začala,“ ujišťuje Peter Lőscher, generální ředitel Siemensu. „Do roku 2020 budou pro Německo zelené technologie významnější než automobilový a strojírenský průmysl.“

Čisté technologie tak představují nový koncept obchodování a Evropa je v něm nejlepší. Jen ve Švédsku takových společností funguje na pět tisíc a jejich prudký nárůst se ještě očekává. Po celé Evropě se profilují firmy, které spojují obchod s ekologií. „To, že se Evropa vydala ekologickou cestou, z ní udělalo obrovskou laboratoř, ve které se přehodnocuje budoucnost civilizace,“ domnívá se Rifkin.

Auta a na naftě založená průmyslová odvětví jako by najednou byla staromódní. Evropská komise investuje do nové vize. „Jsme v čele pelotonu,“ potvrzuje komisař pro vědu a výzkum Janez Potočnik. „Nemůžem si dovolit propást příležitost stát v čele zelené revoluce.“

Tabulky a podrobnější informace najdete v čísle 6/2010