Síla líbání

Víte, že nejméně 90 % světové populace náleží ke kultuře, v níž se lidé líbají? Že podle průzkumu španělského seznamovacího portálu každý čtvrtý člověk ukončil známost s někým proto, že nebyl spokojen s jeho technikou líbání? Že existují knihy, které vás naučí líbat a na internetu najdete mraky instruktážních videí jak na to? Nebojte se, líbání je totiž především záležitost intuice. Sigmund Freud tvrdil, že líbání je hledáním mateřského prsu na rtech ostatních...

A co vy? Líbáte se rádi? Podělte se s námi v komentářích :-)

Terri a Ray se seznámili v restauraci, kde oba pracovali, on jako číšník, ona jako servírka. Přestože Ray neměl peněz nazbyt, pozval Terri občas na procházku. Pár schůzek strávili na houpačkách v městském parku, kde se nasmáli a dováděli jako teenageři, přestože jim dvacet bylo už před lety. Na závěr jednoho takového setkání přišla chvíle, na kterou vlastně oba tajně čekali. Než se rozloučili, zeptal se Ray: „Můžu ti dát pusu?“

Terri bez zaváhání přikývla. Oba se později shodli na tom, že nešlo o nic velkolepého či impozantního, jak to vypadá v hollywoodských filmech. Nicméně právě tenhle polibek odstartoval lásku, která nerezaví ani po dalších čtyřiadvaceti letech.

Případ Terri a Raye má ovšem i vědecké vysvětlení. Polibek je mnohem víc než důvěrné gesto. Tímhle prvním fyzickým kontaktem mladý pár, aniž to tuší, předpověděl úspěch budoucího společného vztahu. Studie publikovaná roku 2007 psychologickým týmem Gordona Gallupa totiž dokazuje, že líbání je také způsob, jak si podvědomě, pomocí smyslů, vyměňujeme důležité informace o tom, zda ona osoba proti nám je pro nás tím správným partnerem nebo ne.

Tahle „biologická intuice“ se u Terri a Raye nemýlila; dnes mají dvě veselé a zdravé děti, osmnáctiletou Rachel a o rok mladšího Jonathana.

Následky, které polibek má, nám nemusí připadat přehnané, když se blíž podíváme na to, co se ve chvíli líbání v lidském těle vlastně děje.

„Z dvanácti párů hlavových nervů, které člověk má, se jich při polibku aktivuje pět. Ze rtů, jazyka i nosu vysílají informace mozku, který celý proces zpracovává,“ vysvětluje předsedkyně Mexické společnosti pro primatologii Celia Anaya-Huertasová. Líbání zároveň uvádí v činnost čtyřiatřicet svalů a z těla se uvolňuje oxytocin. „Někdy se mu přezdívá hormon důvěry a lásky, možná i proto, že po polibku se jeho hladina v těle zvyšuje,“ dodává.

Důležitou roli hraje také nos. Během líbání, před ním a po něm si totiž nevyměňujeme pouze významné pohledy, ale také vůně. Donedávna se vědci domnívali, že feromony podporující flirtování a páření u živočišných druhů není člověk schopen čichem vnímat. V roce 2003 však jedna studie doložila, že v naší reprodukční biologii hraje významnou roli, neboť i člověk vnímá feromony prostřednictvím receptorů ve sliznici čichového aparátu. A právě ty mají velký vliv na to, jak vnímáme příslušníky opačného pohlaví. Ženy tak rozpoznají genetický potenciál muže a muži zase podvědomě vycítí ženskou plodnost.

Kdo líbání vymyslel?

Ohlédneme-li se zpátky lidskou evolucí, dokážeme si původ člověčího líbání snadno představit. „Někteří primáti totiž krmí mláďata ústy – nejdřív potravu předžvýkají a pak ji pusou podají potomkům, čímž se pravděpodobně dostáváme k prapůvodu polibku,“ soudí Celia. Zdá se, že tenhle obyčej existoval i u našich přímých předků. „Někteří antropologové naznačují,“ dodává primatoložka, „že své děti krmily z pusy do pusy i matky kromaňonského člověka.“

Naši šimpanzí bratranci se ovšem také líbají, a to nejen během krmení, ale třeba i při pozdravu, a jak říká antropoložka Diana Platasová, polibek pro ně také bývá projevem usmíření. Líbání je podle ní pro šimpanze bonobo výrazem sympatie a důvěry a často při něm kromě rtů účinkuje také jazyk. Podle Franse de Waala dokonce „žádný hollywoodský herec nedokáže předvést takový příval citu, jaký provází líbání dvou šimpanzů bonabo“. Polibky tedy nejspíš nejsou výhradní doménou homo sapiens, ale jak upozorňuje proslulý antropolog Desmond Morris, jsme jediný živočišný druh, jehož pysky se obracejí ven a mají výrazně odlišné zbarvení, odlišující je od ostatní kůže. Naše rty partnery opticky přitahují, jsou výjimečně citlivé a mají nejjemnější pokožku na celém těle, protože v ní sídlí spousta nervových buněk.

Jsme prostě k líbání předurčeni. Nejméně 90 procent světové populace náleží kultuře, v níž se lidé líbají. Jelikož tohle procento není absolutní, můžeme se ptát, jestli se nejedná pouze o reflex nebo získaný druh chování. „Líbání se učíme a v některých kulturách je častější. Přesto je můžeme považovat za činnost instinktivní. Vezměte si třeba jen způsob, jakým se miminko dotýká matky při kojení. Nedochází k němu jen při krmení – stává se reflexním chováním, které mimino uklidňuje,“ objasňuje doktorka Anaya-Huertasová.

Sigmund Freud tvrdil, že způsob kojení předjímá líbání. „Sání mateřského mléka aktivuje stejné svaly a pohyby jako líbání,“ píše Adrianne Blueová. Freud považoval líbání za hledání mateřského prsu na rtech ostatních. „Rádi se líbáme proto, že líbání máme spojené s první opravdovou láskou.“

 Freudovu teorii potvrzuje fakt, že většina lidí při líbání naklání hlavu ke straně, jak uvádí i studie, kterou roku 2003 publikoval časopis Nature. „Sledovali jsme 25 líbajících se párů a viděli, že 24 z nich naklonilo při polibku hlavu doprava,“ tvrdí Diana Platasová. Tenhle manévr by se dal vyložit asymetrií mozkových hemisfér, někdy ho však biologové zdůvodňují mateřským zvykem přikládat dítě při kojení nejdřív k levému prsu, což, jak uvádí Desmond Morrris, platí v 80 procentech případů. Jednoduchým vysvětlením by take mohlo být, že matčino srdce leží na levé straně.

Cena špatného polibku

Když Berenice spatřila Alejandra poprvé, připadal jí boží. Byla to láska na první pohled, ale netroufala si se k ní přiznat. Namísto toho dlouho snila o společném splynutí jejich rtů. Teprve po šesti měsících, během nichž na polibek denně myslela, se svému příteli svěřila. Alejandro se rozhodl její sen splnit hned.

„Řekl jen – ‚no tak pojď a dej mi pusu‘ – a já paradoxně uskočila, jenže on mě stejně políbil. Moc dobrý nápad to ovšem nebyl. Najednou jsem měla jeho jazyk až kdesi na hlasivkách. Zažila jsem pořádný šok. Nic jsem totiž přitom necítila, vůbec nic! Pak jsem se rozkašlala a bylo mi do breku,“ vzpomíná Berenice. Navzdory tomu nemilému překvapení s Alejandrem ještě asi měsíc chodila, vztah už však k ničemu nevedl.

Zdá se, že špatný polibek dokáže vztah pokazit už v zárodku. Průzkum, který provedla španělská verze seznamovacího portálu Match.com, zjistil, že každý čtvrtý člověk ukončil známost s někým prostě proto, že nebyl spokojený s jeho technikou líbání. A 42 % oněch lidí tvrdilo, že právě díky polibku zjistili, že mezi nimi a partnery nefunguje ta správná chemie. Dalších 15 procent si postěžovalo, že je partner spíš jen „olizoval“, což se ukázalo jako nejčastější nedostatek.

Jak odvrátit riziko nemístného polibku?

To radí dnes autoři řady knih: slibují udělat ze čtenářů přeborníky v téhle disciplíně. V jedné z nich, Umění líbat, William Cane oznamuje, že čtenáři i čtenářky pokoří svou stydlivost při líbání, zvládnou různé druhy polibků a přiučí se z nejlepších rad „opravdových mistrů líbání“. Jeho publikace měla takový úspěch, že se podle ní natočilo i video (www.kissing.com).

 Líbání je ovšem především záležitost intuice a těžko se dá naučit podle teoretického výkladu nebo přečtením sebelepšího manuálu. „Při líbání se nezastavujeme, abychom přemýšleli, kde by právě měla spočinout špička jazyka, protože jednáme zcela automaticky,“ shrnuje Adrianne Bluová v knize Polibek – od metafyziky k erotice (On Kissing:Metaphorical To Erotic: From the Metaphysical to the Erotic).