Vyplácí se laskavost?

Spousta věcí, které nám znepříjemňují život – od škrábance na autě po dveře zabouchnuté před nosem – způsobuje pouze a jen nedostatek ohledů. Zkuste si aspoň na chvíli představit svět, kde jsou k sobě všichni trochu vlídnější. Snažíte se zařadit v proudu aut a hned vás někdo pustí. V samoobsluze někoho necháte předběhnout jen proto, že spěchá. Vracíte se k autu a kdosi za vás do parkovacích hodin přihodil drobné.

Nová teorie o „přežití nejvlídnějších“ tvrdí, že člověk jako živočišný druh prospíval hlavně kvůli laskavosti. Profesor Sam Bowles z amerického Santa Fe Institutu analyzoval starověké civilizace a zjistil, že jeden z klíčových prvků pro fungování společnosti představuje ohleduplnost. „Pokud mají ve společnosti slovo altruisté, vykazuje lepší podmínky pro přežití,“ míní Bowles. „Spolupracují a přispívají k pohodě ostatních.“ Jinými slovy, schopnost pomáhat druhým, zejména svým blízkým, zajišťuje přežití celé komunity.

Dej a bude ti dáno

Studie ukazují, že laskavost nás činí šťastnějšími. Tak například profesorka Sonya Lyubomirská z Kalifornské univerzity požádala účastníky svého výzkumu, aby po deset týdnů prokazovali okolí mimořádné laskavosti, a zjišťovala, co to s nimi dělá. Ukázalo se, že ve sledovaném období narůstá jejich pocit spokojenosti. Nezáleží přitom na tom, zda jste laskavější k blízkým, nebo k cizím osobám.

Laskavost je ovšem prospěšná i jinak. Profesor Stephen Post, autor knihy Proč se dobré věci dějí dobrým lidem, zkoumal důkazy pro to, že prospívá i zdraví. Podle studie 2016 příslušníků jisté církve jsou lidé, kteří pravidelně pomáhají druhým, v celkově lepším duševním stavu a mnohem vzácněji podléhají depresím. Jiné studie ukazují, že laskaví lidé méně často podléhají chronickým onemocněním a mají odolnější imunitní systém. „Pohoda, pocit štěstí a lidské zdraví výrazně korespondují s laskavostí,“ domnívá se Post.

Laskavost pomáhá zvládat emoce, což má pozitivní vliv na celkové zdraví. Vrozené sklony k bojovnosti, jimž napomáhá stres, ovlivňují kardiovaskulární systém a oslabují imunitu. „Pokud ale vůči ostatním projevujete nesobeckou lásku, je těžké se vztekat, litovat se nebo se něčeho bát,“ upozorňuje Post.

Není to lehké

Laskavost může být prospěšná vlastnost, což však neznamená, že je snadné ji projevit. Diego Villaveces, pracovník marketingu ze Sydney, se rozhodl být pozorný k neznámým lidem. Inspiroval ho k tomu prý někdo, kdo „prožil velice těžký život, a přesto dokázal zůstat velkorysý“.

Rozdává třeba neznámým lidem na ulici lístky do kina, slevenky nebo knihy. Setkává se ovšem s různými reakcemi. „Některé lidi to mate,“ vykládá. „Uvádím je totiž do rozpaků. Jiní dárek vracejí s tím, že o něj nestojí. Na to jsem si musel při pravidelném rozdávání zvyknout.“

K dárkům přidává také kartičku vyzývající příjemce, aby i on udělal pro někoho dalšího dobrý skutek. Založil také stránku www.pifaustralia.org, kde vliv kartiček sleduje. Dosavadní reakce jsou ovšem slabé. „Myslel jsem, že podnítit lidi ke spolupráci bude mnohem snadnější,“ přiznává.

Jak zjistil, lidé dokážou být vůči laskavosti často i cyničtí. Všichni máme sice laskavé lidi rádi, jenže nejsou to přece ti, kdo nakonec prohrávají? Kdo jedná laskavě, ten přece neuspěje. Aspoň podle teorie přežití nejsilnějších, která tvrdí, že naše motivy jsou hlavně soutěživé a sobecké.

V roce 1968 také Bibb Latane a John Darley objevili fenomén, který pojmenovali „efekt kolemjdoucího“. Přišli na to, že čím víc lidí na veřejném místě kolem osoby, která potřebuje pomoc, je, tím spíš se pomoci nedočká. Lidé totiž reagují podle davu a předpokládají, že na sebe zodpovědnost vezme někdo jiný. Ve velkých městech se navíc kontaktu s cizími často vyhýbají.