Dustin Hoffman má tajemství

Dustin Hoffman umí hrát outsidery, protože, jak sám říká, je jedním z nich. Podobně jako Benjamin Braddock v Absolventovi nebo Raymond Babbitt ve filmu Rain Man či kterákoli z dalších nepřizpůsobivých postav, které ztělesnil, i on měl už od dětství „jistý pocit“, že se ocitl na okraji společnosti. „Je pro mě velice obtížné chovat se jako celebrita,“ vysvětluje. „Moje žena by o tom mohla vyprávět.“

S právničkou Lisou Gottsegenovou je Hoffman ženatý už přes tři desítky let.  Bezmezně miluje svých šest dětí a ve svém věku, který překročil sedmdesátku, hraje ještě s nadšením inými slovy: být celebritou mu přináší mnohem méně radosti než rodina a práce.

Když se s ním ale osobně setkáte, je opálený a v dobré formě a aniž by se o to snažil, vyzařuje z něj hvězdné charizma.

Zejména když na tváři vyloudí svůj uličnický úsměv..

Reader´s Digest: Nikdy jste prý nepatřil k hollywoodské scéně…

Dustin Hoffman:  Jako malý jsem ve škole mezi dětmi nebyl zrovna moc oblíbený. Dlouho jsem si ten pocit nesl s sebou. Úspěch přišel nenadále. Byla to šílená náhoda, protože do herectví jsem se pustil bez touhy po slávě nebo majetku.

Reader´s Digest: Prozradíte tajemství dlouhého manželství?

Dustin Hoffman: Na manželství je spousta věcí nepřirozených. Zůstat monogamní nám podle mě není vlastní. Není ani možné být zamilovaný stejně jako před lety. Má tedy věrnost nějaký smysl? Podle mě ano. A domnívám se, že upřímnost je nutná v jakémkoli vztahu.

Reader´s Digest: Takže jste ke své ženě pořád naprosto upřímný?

Dustin Hoffman: Snažím se. Pokud se snaží být upřímní oba partneři, je manželství den ode dne lepší. Láska se totiž prohloubí. Je tomu tak proto, že ta hra – tedy život – je omezená a my si to moc dobře uvědomujeme. Často teď své ženě říkám: „Nemám dost času. Času, který trávím s tebou, nebude nikdy dost.“

Reader´s Digest: Kdybyste byl v cele smrti, jaké jídlo byste žádal před vykonáním rozsudku?

Dustin Hoffman: Požádal bych je nejspíš, aby přišli až za chvíli, že si musím prostudovat jídelní lístek.

"Moje postava ve filmu Kung Fu Panda není žádné zlatíčko. Proto ji mám rád."

Reader´s Digest: V animovaném filmu Kung Fu Panda mluvíte postavu pandy, která je mistrem bojových umění. Otec vašeho žáka má obchod s nudlemi a používá tajnou přísadu k přípravě vynikající polévky. Víte, co je to?

Dustin Hoffman:  Prozradím rodinné tajemství.  Když jsem byl malý kluk, příležitostně u nás pracovala jedna paní. Měl jsem ji hodně rád a náš vztah trval i poté, co jsem vyrostl, vlastně dokud nezemřela. Jako dítě jsem nerad jedl, ovšem ona věděla jak na mě. Dala jídlo na talíř, já ho ochutnal a pak řekl něco jako „To je fakt moc dobrý, co v tom je?“ A ona na to: „Hubba hubba.“

Reader´s Digest:  Co říkáte dnešnímu trendu, kdy se lidé snaží proslavit pouze tím, že jsou známi? Třeba Paris Hiltonová...

Dustin Hoffman:  Má rodina ji zná. Trávili jsme vánoční prázdniny v Maui a ona se tam kamarádila s mými dětmi. Nedávno jsem se s ní setkal a byla stejně milá a zdvořilá jako tehdy. Děti tvrdí, že je hodný člověk. Nevím sice, jakých zločinů se dopustila, ale problém je asi spíš v nás než v ní.

Reader´s Digest: Máte nějaký recept na výchovu dětí?

Dustin Hoffman:  Dětskou logiku nelze vyvrátit. „Proč to musím? Ten a ten to nemusí.“ Jednoho dne jsem to pochopil a vyštěkl jsem: „Ve Spojených státech amerických panuje demokracie, jenže u nás doma vládne autokracie. Co já nebo maminka řekneme, prostě platí. A znamená to, že žádná proč neexistují!“

Reader´s Digest: Když je řeč o demokracii, na co byste se soustředil jako prezidentský kandidát?

Dustin Hoffman: Na skutečnost, že ti ostatní se nezaobírají skutečnými problémy. Jsou to politici. Jejich upřímnost má tedy své hranice. Bylo by moc krásné mít kandidáta, který má v úmyslu říkat pouze to, v co skutečně věří.

Reader´s Digest: Syn Jake vás dokázal přimět, abyste se objevil v hudebním klipu rapové hvězdy 50 Centa Jaké to bylo?

Dustin Hoffman:  Jake je herec, režisér a bokem diskžokej. Zná rap od A do Zet. A jednou ráno mi povídá. „Dneska večer natáčí 50 Cent video. Byl by rád, kdybys mu v něm zahrál.“ A já na to: „Ne, ne, ne.“ A syn na to: „Tohle nemůžeš odmítnout.“ Vydali jsme se do Culver City, kde se natáčelo. „Chceme, abyste hrál terapeuta,“ sdělili mi tam. „Budete tady jenom sedět.“ Držel jsem hodinky a dělal, že hypnotizuju 50 Centa. Docela se mi to líbilo.

Reader´s Digest: Smál jste se v poslední době nějakému vtipu nahlas?

Dustin Hoffman: Výkonný ředitel McDonald’s je na audienci u papeže. „Rád bych dal církvi 500 milionů,“ povídá mu, „a výměnou bych chtěl, abyste na jeden rok změnili jeden řádek v Otčenáši. Místo ,chléb náš vezdejší dejž nám dnes‘ na ,Dejž nám denně jeden Big Mac‘.“ „To nejde,“ tvrdí papež. „Mohl bych dát miliardu dolarů, ale výš už fakt jít nemůžu,“ láká ho McDonald. „Projednám to s kardinály a ozvu se,“ oznámí mu papež. Svolá tedy shromáždění kardinálů, jemuž oznámí: „Mám jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Ta dobrá zpráva je, že dostaneme od McDonalda na jeden rok miliardu dolarů. A ta špatná? Musíme zrušit smlouvu s pekárnama.“