Svět se prohýbá pod tíhou ekonomické krize, ale Jean Chatzkyová nad tím nepláče. „Pro mě jsou padající trhy výzvou k akci,“ hlásá. Úspěch je podle ní věcí rozhodnutí.
V knize Rozdíly se zamýšlí nad tím, proč jsou někteří lidé bohatí, zatímco většina jaksi není. Nechala si udělat studii rozebírající chování 5000 osob. Vyplynulo z ní, že pokud jde o peníze, existují čtyři typy lidí: jednak bohatí, pak ti, kteří jsou finančně v pohodě, dále lidé žijící od výplaty k výplatě a nakonec takoví, kteří jdou z dluhu do dluhu.
V čem se bohatí od chudých liší? Bohatí lidé bývají optimisty, jsou odolní a flexibilní, odvážní, zvědaví, mají ve zvyku denně si číst a vyjadřovat vděčnost. „A tohle všechno se lze naučit,“ tvrdí Chatzkyová.
Narodila se v Detroitu, vyrůstala „v rodině ne sice bohaté, ale finančně zaopatřené“. Dnes žije na jednom z předměstí New Yorku. Studie prý poučila i ji. „Otevřelo mi to svět nových možností. Asi i díky tomu se pro mě loňský rok navzdory špatné ekonomice stal finančně nejlepším.“
Napsala jste, že dokonce i těžce zadlužení lidé mohou během desetii méně let zbohatnout. Jaký je první krok na cestě k velkým penězům?
"Především je třeba převzít kontrolu nad utrácením. Ta nejsnazší cesta do finanční nejistoty je utrácet víc, než kolik vyděláte. Takže měsíc sledujte, kolik utrácíte, a nevynechte přitom ani cent. Pak si udělejte inventuru a zamyslete se, kde můžete šetřit. Šokovalo mě, když jsem viděla, kolik lidí, co jsou v dluzích až po uši, utrácí za zábavu. Jenže to není nezbytný výdaj. Nebo jako první krok můžete své hospodaření začít konzultovat s někým zkušenějším. Motivující už je jen to, že se o peníze vůbec začnete starat."
Co právě teď dělají lidé, kteří mají nos na to, jak krizi úspěšně přestát?
"Dívají se do budoucna. Dokonce i ti, kteří dnes mají dobrou práci, chápou, že se časy mění v každé profesi a že zítra už ji možná mít nebudou. Snaží se tedy hledat nová místa, a to nejen na internetu. Práce se přece stále nabízí stylem‚ „někdo zná někoho, kdo zná někoho, kdo nabízí zaměstnání“... A řekněme si na rovinu: hodně míst je ve zdravotnictví, v energetice, ve státní správě i jinde. Rozumní lidé taky navíc šetří a šetří. Moc dobře vědí, že pokud máte jen trochu hlouběji do kapsy, pak není zrovna ta nejlepší doba pořídit si třeba obří plochou televizi."
Je na momentální finanční krizi něco, z čeho si vzít ponaučení?
"Třeba nedávné skandály s lidmi z Wall Streetu, kteří ve velkém podváděli své klienty, ukazují, jak moc je nutné být obezřetný, a to i tehdy, pokud peníze svěříme někomu, kdo se zdá absolutně důvěryhodný. Jestliže někdo nakládá s vaší finanční rezervou, pak ho nespusťte z očí. Za všechny smutný příklad Bernarda Madoffa: lidé mu svěřili miliony dolarů, a přitom se s ním nikdy nesetkali. To mě opravdu zaráží. Ponaučení zní: seznamte se s těmi, kteří hospodaří s vašimi penězi, buďte s nimi v kontaktu, dávejte jim najevo, že jsou za vaše finance odpovědní. Pokud čemukoli nerozumíte, ptejte se. A když opět neporozumíte, ptejte se znovu. Také sledujte finanční zprávy, které o svých penězích dostáváte. V mém rozhlasovém pořadu mi posluchači od začátku krize říkají: „Nemám odvahu tu obálku otevřít a na ta klesající čísla se podívat.“ Musíte se podívat! Musíte vědět, jak na tom vaše peníze jsou. Musíte se s tím vyrovnat, ať to vypadá sebehůř."
Vážně se chuďas může naučit být stejně optimistický jako milionáři?
"Samozřejmě. Vyzkoušejte si malé cvičení. V následujících třech dnech si poznamenejte pět dobrých věcí, které se kolem vás udály. Může to být třeba strom, který nádherně vykvetl, nebo se ve škole od učitele dozvíte, že se vaše dítě chová vzorně. Až ty tři dny uplynou, uvidíte, že pozitivní události jsou součástí i vašeho života. Postupně dokážete kladů vnímat víc a víc, až ve vás převládne optimismus. A nezapomeňte – optimismus přitahuje bohatství jako magnet. Řada studií tvrdí, že lidé, kteří věří v sebe a ve vlastní budoucnost, dostávají víc pracovních nabídek. No a právě ti teď neutrácejí, ale šetří na zítřek, protože věří, že zítřek přijde."
Vaše kniha obsahuje víc podobných cvičení. Doporučte ještě nějaké...
"Mnohá vyplynula z rozhovorů s odborníky zabývajícími se podstupováním rizika, vděkem, odolností a dalšími vlastnostmi, které, zdá se, k bohatým patří. Jsou cenná proto, že skutečně vedou ke změnám, ukazují cíl i cestu. Leckterá nás nabádají, abychom si vedli deník nebo kladli inspirující otázky. Zkuste třeba napsat o sobě z pozice třetí osoby. Výzkumy ukazují, že pokud sami sebe popisujeme jako „on“ či „ona“, rozepíšeme se i tom, co bychom jinak radši nechali pod pokličkou. Pak je jasné, zda věci posuzujeme spíš pozitivně, nebo spíš negativně a jak nás asi hodnotí ostatní."
Tvrdíte, že pokud někdo hraje sudoku, může zbohatnout. Jak?
"Udržujete si mozek ve střehu. Křížovky, hry s čísly nebo různé hlavolamy pomáhají stimulovat růst nervových buněk. Jste zkrátka bystřejší. Umíte-li o věcech uvažovat jasně, pak na ně reagujete pružněji. Pokud chcete získat balík peněz, je flexibilita myšlení podstatná. Stejně tak se vyplatí dělat to, co vám navodí dobrou náladu. Třeba Alice Isenová z Cornellovy univerzity zjistila, že pokud jsou lidi pozitivně naladěni, pak o problémech spojených s vyděláváním peněz uvažují a řeší je mnohem pružněji."
Patřila jste mezi holčičky, které si už v páté třídě zakládají na své bohatství prodejem limonád kdesi u stánku, a přitom studují kurzy akcií?
"Já byla strašný spořílek. Otec byl profesorem na střední škole, i matka příležitostně učila. Oba mě vedli správně. Třeba když jsem si o prázdninách chtěla někde koupit něco na památku, musela jsem sáhnout do vlastní peněženky. Tím jsem poznávala váhu peněz. Učilo mě to, že je třeba se o ně starat."
Změnila jste během přípravy knihy některé své finanční zvyklosti?
"Ano, teď si píšu deník. A změnil mě výzkum, který dělal Bob Emmons na téma Vděk vede ke změně. Podle jeho závěrů totiž lidé, kteří dokážou cítit vděk, žijí šťastnější a úspěšnější život. Jsem sice docela optimisticky založená, ovšem život v New Yorku mě občas rozloží. Bob mě naučil, že je třeba si víc vážit každodenních drobností, pořád se nepoměřovat s ostatními, naopak pro ně dělat víc, a motivovat se něčím, co je vidět. Takže mi teď doma visí cedule s nápisem „Dýchej!“."