Za bezpečnější děti v síti

Reader´s Digest: V Česku se dítě, které se cítí být v ohrožení, může spojit s některou horkou internetovou linkou, a ta potom v naléhavém případě informuje policii. Malý Angličan se však kliknutím spojí s pracovníky Child Exploitation and Online Protection Agency (CEOP), která je přímo navázána na speciální policejní útvar (National Hi-tech Crime Unit). Jaký rozdíl je pro vás jako šéfa podobného útvaru ještě důležitý?

Karel Kuchařík: Britové to s ochranou dětí myslí opravdu vážně, takže akceptují třeba to, že se policisté chovají na sítích nápadně, aby na sebe přilákali pozornost pedofilů. Pokud jim pak pachatel zavolá v domnění, že se spojuje s dítětem, s nímž předtím na síti komunikoval, mluví na něj speciální agenti dětským hlasem. U nás by to však bylo chápáno jako provokace. Cílem Britů však není za každou cenu potrestat pachatele, ale zabránit zneužití dítěte. U nás musíme čekat, až takříkajíc k něčemu dojde.

Podpořte náš projekt! Přispějte, prosím, svým dílem a vyplňte krátký dotazník, který pro celou Evropu připravil časopis Reader’s Digest.

Reader´s Digest: Na ostrovech čítá speciální tým pro internetovou kriminalitu desítky pracovníků, vy jich máte k dispozici hrstku. Jaký tým byste považoval pro Česko za odpovídající?

Karel Kuchařík: Ve srovnatelném Rakousku mají kolem 150 policistů a deset dvacet lidí, kteří nedělají nic jiného, než brouzdají po internetu, Facebooku, chatech a dalších místech internetové sítě a cíleně hledají. U nás bych se spokojil s osmdesáti lidmi takzvaně v terénu a na republikové úrovni se čtyřicítkou dalších.

Reader´s Digest: Jak by to bylo znát na výsledcích?

Karel Kuchařík: Teď jsme schopni řešit pouze to, co nám jaksi napadá na hlavu, cílevědomý monitoring ale chybí. Ve školách sice vyzýváme děti a mládež, aby nám hlásily vše závadné, co objeví, stejně jako útoky ze strany jiných uživatelů sociálních sítí, jenže kdyby nás poslechli v jedné chvíli všichni, ten nával práce bychom nezvládli.

Reader´s Digest: Policie dostává hlášení od pracovníků horkých internetových linek. Jaká vlastně jsou?

Karel Kuchařík: Měsíčně jich bývá kolem třiceti čtyřiceti, převážně z horké linky Nadace Naše dítě www.internethotline.cz. První typ informace je „byl jsem na blogu, serveru, hrál jsem hru a nějak se mi to nezdá“. Druhý typ je zcela konkrétní, obvykle od rodičů: „Dcera na chatu či v mailu narazila na tenhle příspěvek, na tohohle člověka…“ Většina upozornění se týká stránek s dětskou pornografií.

Reader´s Digest: Co s nimi děláte dál?

Karel Kuchařík: Valná část jejich provozovatelů sídlí v zahraničí, nejčastěji ve Spojených státech. Spojujeme se proto s příslušnými policejními oddíly té které země, hojně právě s FBI. Rád bych ale upozornil na jedno: my můžeme dělat pouze to, co nám přikazuje zákon. Zdánlivě závadný obsah ho však nemusí porušovat, například momentky z dovolených hemžící se nahými dětmi, které rodiče vyvěsí pro potěchu přátel na net. Zato neziskové organizace mohou apelovat na morálku a přimět poskytovatele hostingu, aby stránky se závadným obsahem stáhli.

Reader´s Digest: Jak probíhá vyhledávání?

Karel Kuchařík: Interpol disponuje obří databází dětí zneužitých na pornofotkách či videích. S pomocí členských zemí ji neustále doplňuje. Každou oběť popisuje řada detailů, podle nichž lze později zjistit, zda na snímcích, které se nově objeví, nefigurují stejné děti. Pomáhá to jak identifikovat oběti, tak najít pachatele. Občas se ale stane, že se k už odhalenému pachateli naopak dohledávají všechna jeho „díla“.

Reader´s Digest: Kterým dětem hrozí největší riziko?

Karel Kuchařík: Mladším školákům. Zatímco puberťáci dokážou dotěru brutálně odpálit, mladší děti jednání skvělých manipulátorů neprokouknou. Jsou totiž bezprostřednější, poctivější, pravdomluvnější, navíc se bojí, aby jim rodiče internet za trest nezakázali, takže jim radši nic neřeknou. To jsme si ověřili, když jsme v roce 2008 spolupracovali se Seznamem, Nadací Naše dítě a Sdružením Linka bezpečí na projektu www.seznamsebezpecne.cz.

Reader´s Digest: Takže varování nejsou přehnaná?

Karel Kuchařík: Ne. Garantuji vám, že když půjdu na chat za devítiletého kluka, do pěti minut mě někdo osloví. Na druhé straně se méně mluví o tom, že děti už zdaleka nejsou pouze obětí, ale také součástí byznysu. Vždyť některé vědomě poskytují své údaje a dodávají provokativní fotky. Vydírají druhé jen kvůli tomu, aby si zadarmo nabily kredit, jsou pachateli kyberšikany…

Reader´s Digest: Urodil se na tomto poli nějaký falešný mýtus?

Karel Kuchařík: Lidé se domnívají, že ve virtuálním prostředí jsou atakována pouze děvčata, protože těmi, kdo atakují, jsou muži. Je to ale jinak. Kolem 90 procent mravnostních deliktů sice mají opravdu na svědomí muži, ale zaměřují se stejně na děvčata jako na chlapce. Mnohé zkrátka zajímají děti jako takové. Dalším omylem je, že za všemi stránkami s dětskou pornografií stojí pedofilové. Především je to velký byznys. Velkou roli hraje i fakt, že každý muž má v sobě sběrače. Někdo sbírá známky, jiný motocykly – no a někdo se, často vlastně náhodou, dostane k pornografii. Po čase podlehnou všichni touze svou sbírku rozšířit – koneckonců u knih si taky nevystačíte s jednou. Kolekce 30 000 až 50 000 fotek a videí je opravdu běžný průměr. Výměny podporuje ještě zvyk pedofilů otestovat neznámého zájemce tím, že ho požádáte, aby vám nejdřív zaslal nějaké své snímky na ukázku on, aby se do toho zkrátka namočil taky. Zajímavé přitom je, že ze sítě se z toho, co tam už jednou někdo uložil, vůbec nic neztratí.

Reader´s Digest: Takže se může stát, že původně nevinné rodinné fotky malého naháče u moře vyplují napovrch ve chvíli, kdy je to dítě dávno dospělé?

Karel Kuchařík: Jistě. V mnoha zemích proto policisté, pokud takový případ někdo nahlásí nebo ho objeví oni a pachatele identifikují, oběť automaticky přibírají do řízení jako osobu poškozenou. Viník jí pak musí platit vysoké odškodnění. Oběť ani nemusí k soudu, stačí tam poslat právního zástupce.

Reader´s Digest: Co je podle vás, pane plukovníku, nejdůležitější rodičovská rada pro děti užívající sociální sítě?

Karel Kuchařík: Rodiče by měli vést děti k tomu, aby, pokud se setkají na internetu s čímkoli neobvyklým, na co nejsou zvyklé z běžného života, se s tím doma svěřily. A dítě by neměli odbýt, když má chuť nějaké takové téma otevřít.

Úlovky z konference Nesla název „Prevence internetové kriminality a děti: technologie, edukace, legislativa“ a v červnu nás na ni pozval ústavně-právní výbor Senátu spolu s Národním centrem bezpečnějšího internetu.   Rizika pod zámkem Společnost Google Česká republika přichází s novinkou, Centrem bezpečnosti pro rodiče a děti, které už existuje ve víc než 30 zemích světa. Jeden z nových bezpečnostních nástrojů umožní uživateli zamknout přístup k rizikovým stránkám. Každý z členů rodiny může mít přitom znepřístupněné něco jiného. Stačí zadat klíčová slova. Stejně tak lze postupovat i na YouTube. Na adrese www.google.cz/familysafety najdete nejen jednoduchý návod k používání, ale i další rady a tipy k bezpečnějšímu používání internetu – a také připomenutí, že žádný filtr není stoprocentní.   Burcující inventura První horká internetová linka www.internethotline.cz, založená Nadací Naše dítě v roce 2007, je pro Policii České republiky hlavním zdrojem hlášení a upozornění. Trend je jasný: rok od roku se zvyšuje podíl odkazů na dětskou pornografii.   Obsah oznámení v letech 2007–2010 Dětská pornografie 2280 Rasismus, extremismus 38 Pornografie s násilím, zoofilie 77 Pedofilní zájem 30 Pornografie dostupná dětem 12 Podvod 53 Ostatní (legální obsah, dotazy) 3066   Na Lince bezpečí stoupl od roku 2007 počet telefonátů týkajících se internetového násilí osmkrát!     Šance pro učitele Chcete o virtuálním světě svých žáků vědět víc? Pak by vás mohla zajímat nabídka akreditovaných vzdělávacích programů Národního centra bezpečnějšího internetu určených pedagogům. Témata jsou aktuální, například: Rizika sociálních sítí a co by měly děti vědět Elektronická šikana a jak ji řešit Kybergrooming aneb vábení dětské oběti a jak chránit děti před zneužitím   Více informací na www.saferinternet.cz Co si myslí děti? Snažili jsme se to zjistit prostřednictvím ankety se čtyřmi jednoduchými otázkami. Není náhodou, že jsme si zvolili děti ze Základní školy Šestajovice a také ze Základní školy J. Gutha-Jarkovského v Praze 1. Do té první, vesnické, chodí totiž jen 70 žáků 6.-9. ročníku, zatímco druhá sídlí v samém centru Prahy a navazuje na ni i stejnojmenné gymnázium. Ukázalo se ale, že náhled dětí nepoznamenalo jejich bydliště, pouze jejich věk. Naši anketu vyplnilo 457 dětí (220 děvčat a 237 chlapců) ve věku od 7 do 15 let.   1. Cítili jste se někdy při chatování na internetu ohroženi? ANO 10 % dětí Tento pocit prožilo dvojnásobně víc děvčat – 14 % – oproti 7 % chlapců.   2. Znáte někoho, kdo si po internetu domluvil schůzku s neznámým člověkem a opravdu na ni šel? ANO 26,6 % Dívky jsou sdílnější: o takových schůzkách jich ví 33 %, kluků o třetinu míň.   3. Uvítali byste, kdyby existovalo tlačítko, které by vám v situaci, kdy byste se cítili na internetu někým ohroženi, pomohlo přivolat pomoc? ANO 62,5 % V tom se od sebe kluci a holky překvapivě téměř neliší. O tom, že u nás nějaké „červené tlačítko“ existuje, vědělo pouze 12 % dotázaných – o něco informovanější byli chlapci. Pravdou ale je, že vinou technické zaostalosti tohoto softwaru už dnes nejde stáhnout do většiny počítačů.     4. Komu byste se svěřili, kdybyste se při chatování na internetu dostali do nějakého problému?     Děvčata Chlapci Matce 57 % 49 % Otci 32 % 42 % Prarodičům 5 % 4 % Učiteli 5 % 3 % Kamarádům 53 % 25 % Lince bezpečí 13 % 15 % Nikomu 4 % 20 % Maminky mají největší důvěru u dcer i synů, značnou roli hrají kamarádi. Pětina chlapců by si však problém nechala pro sebe!