Ester Kočičková: Po prázdninách bez kostlivců

Už máte za sebou dovolenou? Někdo už se vrátil z kurzu vyšívání, někdo se teprve chystá do pouště, já nic. Nikam. Totiž, o dovolené bychom si všichni měli dovolit dělat to, co neděláme nebo nemůžeme dělat běžně. A tak jsem si pro sebe stanovila jasný, byť sotva rekreační cíl: letos zůstanu doma a vyženu kostlivce ze skříní.

Co to v praxi znamená?

První fáze:

Otevírat a vyčistit vše, co jsem zanesla stopami nesvědomitosti, zapomnětlivosti a lenosti za celý uplynulý rok, ne-li roky.

Například zbavit se restů z vánočních a velikonočních úklidů, které, bůhví proč, už dlouho neproběhly. Samozřejmě, prohrabat se i několika stohy oblečení a nemilosrdně odevzdat milosrdné charitě vše, co jsem nikdy ani neoblékla. Striktní příkaz vykydat se týká i prošlých čajů a potravin, děravých pytlů, nefunkčních univerzálních kruhadel, naprasklých poliček, nakřáplých váziček, nelepících past a dalších zbytností, které mi brání ve volném pohybu domácností.

Druhá fáze:

vyžaduje výraznější psychologický vklad a kostlivci při ní nabírají i konkrétní lidské podoby.

Jedná se o čistku adaptačně-socializační. Je nutno nejprve zrevidovat všemi způsoby došlou poštu, zvláště tu úřední. Promarněné zprávy vymazat či vyhodit, na stále aktuální dotazy odpovědět, připojit věrohodnou výmluvu s pokornou omluvou za zpoždění a pokud lze, pokusit se o nápravu možných škod. Dále úklid v nádobě na vizitky; zhruba polovina z nich je dávno pasé, neboť kdeže loňské vzdechy jsou (doporučuji si na každou obdrženou vždy začerstva napsat cokoli, co by mohlo později připomenout jejího dárce a okolnosti setkání).

A pak je čas na aktivní kontrolní kolečko pro dobrý spánek. Osobně obejít daňový úřad, banku, pojišťovnu, poštu, ale i veškeré odborné lékařské ordinace. Vyšetřovat a nechat se vyšetřovat, ptát se a ptát, protože netuším ani zbla, odkud přiletí pokuta, kdy prošvihnu očkování a kdy něco horšího.

Propagátoři asketismu sice tvrdí, že to, co jsme neměli v ruce nebo v případě myšlenky v hlavě tři měsíce a déle, můžeme ze života vyhodit, vytěsnit a zůstat v klidu. Bude-li třeba, samo si nás to znovu najde. Mě ale strach z jakékoli katastrofy nepouští nikdy. A od kostlivce k rentgenovému snímku přece může být tak blízko...

Třetí fáze:

třetí fáze  má hrůzný název „praktikované emoce“ a výše uvedenou poučku na ni uplatnit nelze; moji rodiče nejsou pár starých bot a dávná kamarádka není ubrus na vyhození!

Snad se jen pro změnu můžu obelhávat radou makrobiotiků, že mezilidské vztahy je třeba pěstovat a toto pěstění si rozumem diktovat, asi jako čištění zubů. Ano, mám v plánu zavolat těm, na které přes rok kašlu, navštívit je, říct jim, že NA NĚ nechci zapomenout, že jsem v duchu s nimi, že bych i kolikrát to, ale tolikrát do toho něco přišlo... Jak hloupá je výmluva, když pro ni není omluva?

Léto je za námi. Zatím jsem stihla leda provolat pět tisíc a vypít tři sta káviček s bližními. Dobrá. Jenže pořád mi tu navíc chřestí kostmi ten největší kousek. Jmenuje se Práce na sobě samé. Sebezdokonalování a sebekázeň! Jak že si stojí můj přísný letní režim? Učení, cvičení, dieta? Nic, nic, nic. Ale ještě není všem dnům konec! Jsem si jistá, že dříve nebo o fous později přivítám podzim jako moudrá, dokonale vyrovnaná kostra s průzračným svědomím a vymetenými skříněmi.

Autorka je šansoniérka, textařka a svérázná moderátorka