Jan Nejedlý: Všude dobře, tak co doma

Vnašem blbákově se nic neděje. Nuda, otrava, opruz. Na zeď pošty u nás v obci nasprejovali teenageři nápis Nás nic nezajímá!!! V okně místní knihovny vystavila paní knihovnice novinky mladých českých spisovatelů, kteří jezdí čerpat inspiraci do Ameriky, Mongolska anebo do říše fantasy. I obyčejní smrtelníci utíkají do virtuálních světů. Jeden známý si dokonce koupil pozemek na Měsíci.

Kamkoli mimo tento omšelý svět, jako by znělo heslo doby.

Já si to však nemyslím. Mně stačí jít v tom našem křupanově se psem na procházku a hned jsem zasypán magickými dojmy jako bernardýn lavinou. Sotva vyjdeme ze vrátek, zastaví mě soused-podnikatel. Říká, že koupil kamion červů na ryby. Export do Německa. Na hranicích ho však tři dny zdrželi, a když v Hamburku kamion otevřeli, vylétlo zevnitř tisícihlavé hejno much.

O ulici dál míjíme provozovnu se smíšeným artiklem, což dokládá vývěsní štít Víno, limo, saponáty. Právě sem míří další soused, co je už rok bez práce. Ptám se, odkud razí. „Ále, měl jsem ve městě jednání,“ zamumlá padesátiletý inženýr. Z kabely mu kouká lupení od kedluben. Jeho jednání spočívá v tom, že jezdí každý den do tržnice, kde mu zelináři nechávají odřezky pro králíky. „Po práci“ se obvykle zrychtuje ve stáčírně vína a saponátů.

Na obzoru se zjevilo Tsunami. Mizíme pryč. Kdo se této ukecané matróně dostane do spárů, čeká ho hodinový uragán drbů, nářků a stížností na manžela. Její muž dělá v telemarketingu. Celý den musí o čemsi přesvědčovat lidi, doma proto zarytě mlčí. Neukojená žena tedy vyráží do ulic na lov.

Při úprku málem vrazím do paní s kočárkem. Vypadá kultivovaně, ale jako těhotná prý hrozně vyváděla. Jedla okurky s hořčicí, lízala omítku, okusovala sněhuláky. Taky ji přitahoval smrad zakouřených hospod. Plížila se s vypouklým břichem kolem výčepů a nasávala z větráků puch kořalen. Anebo tam hledala tatínka pro své robátko. Ten pravý se vypařil. I na mě teď koulí oči a významně si upravuje živůtek. Naštěstí se musím věnovat psovi, který šílí po hárající feně za plotem. Ta bezostyšně vyšpulila mezi plaňkami zadek. Mám co dělat, abych ho odtrhl.

„Nemáš drobák?“ zastaví mě rozcuchaný vousáč s kloboučkem posetým vlaječkami USA. Na sobě má tričko s americkým prezidentem. Na jedné noze botu, na druhé kolečkovou brusli. V ruce sukovici. Za mlada vypadal jako herec Paul Newman. Pak se mu zabil syn na motorce a on zcvoknul. Projíždějící auto na něj zatroubí. „Obama je muj brácha a pošle na tebe peršingy!“ zahrozí za ním holí. Za dvacku mě odmění vousatým polibkem. Někdo říkal, že blázna jen hraje, aby nemusel do práce.

Procházka končí. Ovšem když míjíme Víno, limo, saponáty, neodolám. Pes dostane misku s vodou, já burčák. Soused mi vykládá, že zemětřesení ve Fukušimě způsobili Američani. Mají prý generátor velký jako náš blbákov. Tím zamířili energii na Měsíc, od něhož se odrazila do Japonska. S dalším burčákem přichází další konspirační teorie.

Když vyjdeme ven, je už noc. Měsíc svítí jako reklama na saponáty. Před domem zjišťuji, že jsem si zapomněl klíče. Vzhlédnu k obloze.

Menší pozemek na Měsíci by se mi teď šiknul. Zabořím prst do zvonku. Ať se stane cokoli, nudit se rozhodně nebudu.

Autor, novinář, učitel češtiny a dějepisuv základní škole, se ženou vychovává tři dětive věku 18, 13 a 7 let