Nesmyslná upozornění pro spotřebitele

Skutečně je nutné, aby na plavkách byla našitá cedulka s upozorněním "Nevystavujte přímému slunečnímu záření"? - ptají se autoři výroční zprávy Australské asociace spotřebitelů. Kromě jiného si totiž berou na paškál všemožná varování, jimiž výrobci označují své zboží. Frisbee je toho důkazem. Vážně to všechno potřebujeme?

 

Mám podobnou zkušenost. Nedávno jsem si koupil kalhoty s hnědým proužkem. Až doma jsem v nich objevil všité upozornění: "Čistit pouze chemicky."

 

No to mě podrž - kdo by kupoval šaty, co nesnesou jiné než chemické čistění? Zřejmě si příště budu muset dát větší pozor na to, co to vlastně kupuju. Abych si omylem nepořídil kalhoty z leopardí kůže či tkaniny z chaluh nazdobené bublinkovým igelitem. Ale vážně: moje kalhoty jsou z polyestru a viskózové střiže, což jsou materiály, s kterými si voda s pracím práškem běžně poradí. Takže jsem je po chvíli nošení vrazil do pračky, nastavil ji na 40 stupňů, no a světe, div se - přežily to naprosto bez úhony.

 

Pochopil jsem, že varování slouží výrobci k tomu, aby se pokud možno zbavil jakékoli zodpovědnosti za případnou škodu. Pračky dnes sice perou dokonaleji než kdy dřív, některé moderní šatstvo ovšem jako by nesneslo prosté namočení.

 

 

Upozornění "čistit pouze chemicky" by se mohlo objevit dejme tomu na spodní straně talířů. Tohle všechno začalo kdysi s jídlem. Třeba s ořechy, které u některých lidí vyvolávají alergii. V továrně, kde se zpracovávají, by se teoreticky mohly dostat i do jiných potravin. A tak se na řadě výrobků objevuje alibistické upozornění: "Může obsahovat stopová množství ořechů." Hned pod tím bývá občas uveden další nápis, tentokrát zcela kategorický: "Neobsahuje geneticky upravené suroviny."

 

Říkám si: každá živá věc přece obsahuje geneticky upravený materiál. Vždyť tak funguje celá evoluce! Problém je asi někde jinde.

 

Pokud o sobě nějaká potravina tvrdí, že neobsahuje nic geneticky modifikovaného, neříká to kvůli zdraví. Představa rýže, do níž vědci vpravili několik lidských genů, možná u někoho vyvolá dávení, anafylaktický šok však nikoli. I když to může být o něco složitější.

 

Vzhledem k neustále se rozšiřující škále všelijakých alergií je jen otázkou času, kdy se nějaká ctihodná dáma sesune k zemi poté, co vypije kávu ze sóji.

 

"Máte alergii na sóju?" zeptají se jí.

 

Takže zřejmě není daleko doba, kdy dejme tomu na krabicích s cereáliemi budou odshora dolů drobounkým písmem vyvedená varování všeho druhu a pro potraviny si budeme chodit asi do lékáren. "Užívala jste, pardon, jedla jste už někdy jablka?" "Ano." "Takže víte, že se nedají polykat celá? Musím vás ještě upozornit, že pěstitel neposkytuje žádnou záruku, že po snědení jednoho jablka denně nebudete už nikdy nemocná."

 

 

 

Pokud hrozí případné alergie, které mohou končit i tragicky, pak je samozřejmě asi lepší, když výrobci varování kapánek přeženou.

 

Jenže většina těchto upozornění dnes existuje především proto, aby chránila ne zákazníka, ale výrobce. Od původního záměru chránit výrobce před těmi, kteří zboží použijí zcela nepatřičně a vzápětí se kvůli tomu soudí, se nyní přešlo k celoplošné ochraně ve stylu bránit výrobce před jakoukoli žalobou.

 

 

Právě díky nim si teď koupíte kávu v kelímku, na němž se skví: "Pozor: obsah může být horký!" Nebo si na zpětném zrcátku nového auta přečtete: "Věci mohou být blíž, než se při pohledu do zrcátka zdá!"

V Austrálii snad podobná alibistická upozornění brzy zakáže zákon. Mezi těmi dobře míněnými a na druhé straně ze všeho se vyviňujícími existuje však velká šedá zóna. Co třeba nápis na dětském plavacím kole "Není určeno jako záchranný prostředek"? Dobrá, není to záchranný kruh. Jenomže to varování v podstatě tvrdí: "Tohle plastové nafukovací kolo nemá být použito jako nafukovací kolo." Jeho výrobce chtěl nejspíš sdělit: "Raději než tímto dětským kolem ve tvaru kachny vybavte svou námořní jachtu řádnými záchrannými prostředky." Když ale uvidíte, že se někdo topí, a jediné, co budete mít po ruce, bude právě tohle kolo ve tvaru kachny, pak mu ho jistě neodmítnete hodit pouze kvůli tomu, že by se mohlo propíchnout a ten nebožák by se utopil a pak by vás ze záhrobí žaloval.

 

 

Ony ty nápisy stejně nejsou samospasitelné, jen povzbuzují všechny hlupáky, kteří použijí výrobek zcela proti jeho smyslu, a pak se dožadují soudní náhrady. Jako třeba: "Ano, vaše ctihodnosti, můj klient si ona varovná upozornění sice přečetl, ale nikde se tam nepsalo, že by se s tímto terénním autem nemohlo jezdit po žhavé lávě."

 

Takže tady je můj návrh, i když trochu kontroverzní. Výrobci by mohli přestat s varováním typu "čistit pouze chemicky", "určeno pouze pro volný čas" nebo "tyto dělicí stěny jsou určeny výhradně pro optické rozdělení bytu a nelze vyloučit, že uslyšíte byť jenom mrknutí svého souseda".

 

Jako jistou kompenzaci by pak zákonodárci mohli dát dohromady něco jako Test spotřebitelské blbosti pro všechny hlupáky, kteří sami něco zvorají, a pak za to ženou před soud výrobce. A máme to. Svět by fakt mohl být lepší.

 

Spokojeně jsem si natáhl nohy a - no nazdar, ty proužkované kalhoty se mi nějak zdrcly.