Jak jsme slušní?

V Mexico city je okolo poledne a do restaurace vchází štíhlá dívka v tmavých brýlích. Za ní kráčí mladý muž. Dívka se ani neohlédne a pustí těžké skleněné lítací dveře mladíkovi přímo do tváře.

V papírnictví v jihokorejském Soulu mezitím zákaznice vybírá propisku. Je to nákup jen za pár drobných, ale šestapadesátiletý majitel obchodu Jang Bjuneun jí ochotně vykládá na pult nejrůznější typy per. Když zákaznice zaplatí, prodavač zdvořile poděkuje.

V centru Berlína prší a fouká nepříjemný vítr. Čtyřiatřicetiletá obchodnice s nemovitostmi Nicole Hatzijordanouová se prodírá davem lidí, kteří spěchají do práce. Pravačku má v sádře, protože nedávno uklouzla na ledu. Vtom dívce kousek před ní upadne na zem žlutý šanon a papíry se rozletí do všech stran. Desítky chodců projdou kolem bez povšimnutí, ale Nicole pohotově přiskočí a pomůže jí posbírat zmáčené dokumenty. Když dívka poděkuje, Nicole jí s úsměvem odpoví: "Není zač. Vždyť mám ještě jednu ruku zdravou!"

 

Mladý muž, který riskuje zlomený nos, zákaznice v papírnictví ani mladá žena s haldou dokumentů však nejsou náhodní chodci nebo zákazníci, ale redaktoři časopisu Reader's Digest. V popsaných okamžicích testují, jak zdvořilí jsou lidé v nejrůznějších částech světa. Zdá se totiž, že víc než internet spojuje dnes obyvatele zeměkoule jeden zvláštní pocit. V Thajsku i ve Finsku, v Buenos Aires stejně jako v Londýně se lidé obávají toho, že slušnost a ohleduplnost k druhým patří minulosti. Tvrdí, že prodavači jsou nepříjemní, že mladí ztratili úctu ke starším. Autorka bestselleru Talk to the Hand Lynne Trussová soudí, že žijeme v "době líného morálního relativismu spojeného s agresivní drzostí vůči druhým", v níž donedávna ještě běžné projevy zdvořilosti "téměř vymizely".

 

Abychom zjistili, jak to skutečně je, vyslali jsme redaktory z našich světových edic - polovinu žen a polovinu mužů - do ulic nejlidnatějších měst v 35 zemích. V každém z nich jsme provedli tři testy, které měly zhodnotit chování občanů:

 

Abychom mohli jednotlivá města porovnat, udělili jsme za každý pozitivní výsledek jeden bod, takže maximální skóre bylo 60 bodů. Nesnažili jsme se přitom o vědeckou studii; udělali jsme prostě co nejrozsáhlejší test slušného chování v každodenních situacích a podrobili mu více než 2000 náhodně vybraných lidí.

 

Dopadlo to následovně:

Newyorčané mají sice pověst nafoukanců, ale průzkum ukázal, že dovedou být i pozorní. V našem testu obsadili celkově první místo. Přesvědčivě. Ve všech třech kategoriích se totiž umístili mezi prvními pěti - zvláště ohleduplní se ukázali být v držení dveří při vstupu do budovy. Pouze dva Newoyrčané neprojevili zájem o to, jestli člověk za nimi neskončí s přeraženým nosem.

"O něčem takovém ani nepřemýšlím," prohlásila Kirsten Chiecová - asistentka, jež našemu redaktorovi podržela dveře v jedné z kaváren Starbucks. "Newyorčané jsou většinou galantní," tvrdí. Překvapení? Určitě ne pro bývalého starostu Eda Kocha. Když jsme ho požádali, aby se k výsledkům vyjádřil, uvedl, že lidé v New Yorku se k sobě začali chovat lépe po teroristických útocích v roce 2001. "Po jedenáctém září jsou totiž Newyorčané mnohem ohleduplnější. Více si uvědomují pomíjivost života."

Jako druhé nejslušnější město ze všech se ukázal prosperující Curych. Švýcarští prodavači nám poděkovali úplně za každý uskutečněný nákup. Ve zdvořilosti se jim vyrovnali pouze obchodníci ve Stockholmu. "K lidem se chovám mile, ať na sobě mají ošoupané oblečení, nebo drahý kožich," konstatovala Frieda Lütolfová z luxusní cukrárny Sprüngli's poté, co jsme si u ní koupili čokoládu za dvě eura. "Každému věnuji maximální pozornost - dokonce i těm, kteří se ke mně chovají hrubě." Příjemné chování švýcarských obchodníků pramení nejspíš z hrdosti na svou práci. "Jsem tu už čtyřicet let," vysvětlila nám vedoucí trafiky Ursula Grossová. "Mám tuhle práci ráda, takže do ní chodím včas a zákazníků si vážím."

 

Na třetím místě z 35 vybraných měst se umístilo kanadské Toronto. Ve zdejší nákupní a zábavní čtvrti Queen Street West nám pomohl posbírat rozházené papíry osmadvacetiletý pouliční umělec Mike Parsons. "Celý den tady sedím a kreslím a přitom si všímám, jak jsou tu lidé opravdu milí a veselí. Toronto je velmi tolerantní a velmi zdvořilé." Mark Ellis, osmačtyřicetiletý advokát, souhlasí: "V Kanadě se setkávám s větší zdvořilostí než v mnoha jiných zemích, které jsem navštívil, zvláště pak evropských," sdělil našemu redaktorovi poté, co mu přidržel dveře v jedné z budov ve finanční čtvrti.

Přesto v našem testu dopadla dobře také dvě evropská města Berlín a Záhřeb, která se podělila o čtvrté místo s brazilským Sao Paulem. Záhřebští se dokonce ukázali jako nejlepší na světě v ochotě sesbírat rozházené papíry. Posbírat dokumenty naší redaktorce pomohl dokonce i dvaasedmdesátiletý Josip, přestože ho trápí artritida a bolesti zad. "Člověku, co má potíže, prostě pomůžu kdykoli, je-li to v mých silách." ujistil nás. V Sao Paulu se zase chovali uctivě i drobní porušovatelé zákona. Když jsme od obchodníka na ilegálním tržišti na Marc,o Street kupovali sluneční brýle, zrovna přišlo echo, že se blíží policisté. Prodavač rychle balil své zboží a dával se na útěk, avšak ještě než zmizel, stačil poděkovat za dva dolary, které jsme za brýle zaplatili.