Jak mluvit s teenagery o lásce

Vztahy se svou dnes jednadvacetiletou dcerou probírala Jitka Douchová z Prahy vždycky. Řešily spolu každé zamilování. "Vždycky jsem ale počkala, až Kamila sama přijde nebo mi dá signál, že o povídání stojí," říká. Dávala si taky pozor, aby dceřiny vyvolené ani náznakem neshazovala, protože dobře ví, že i špetka kritiky dokáže člověka v tomhle věku zranit. A pokud chtěla dceři něco o bláznivé zamilovanosti říct nebo jí nastavit zrcadlo, začala mluvit o vlastních zkušenostech.

 

"Většinou to byly historky typu 'jak já na základce milovala Honzu Kubíčka', kterým jsme se zasmály. Mezi řádky ale Kamila cítila, že není sama, kdo něco takového prožívá, že jí rozumím a že jsem připravená si o všem otevřeně povídat," vzpomíná Jitka Douchová. Jako zkušená poradenská psycholožka ovšem dobře ví, že prozradit něco intimního o sobě je jeden z účinných způsobů, jak s dětmi zapříst povídání na tohle téma. "Nikdy nesmíte na děti tlačit. Buď vaši nabídku k rozhovoru přijmou - a pak si s nimi ote-vřeně a bez mentorování popovídejte, nebo nemají o sdílení zájem, tak to nechte na jindy," prozrazuje zlaté pravidlo. "Důležitá je zakázka z jejich strany," tvrdí psycholožka. "Chtějí poradit? Raďte. Chtějí si povídat? Udělejte si čas a povídejte si s nimi. Vždycky ovšem dobře poslouchejte, co opravdu chtějí."

Ačkoli není snadné pustit se s puberťáky do rozhovoru o vztazích, odborníci vědí, že to jde a že je dobré nepropást chvíli, kdy jim máte šanci sdělit něco důležitého, třeba i beze slov.

 

"Mladí v pubertě toho vědí o lásce hodně díky internetu, televizi nebo vrstevníkům. Co jim však chybí, jsou přesné a správné informace," soudí pražský sexuolog Ondřej Trojan, autor knihy Jak mluvit s dětmi o sexu. Všude se sice dočtou, jaké techniky vedou k orgasmu, ale nezískají z toho představu, o co jde ve skutečném vztahu. Z médií se mladí nedozvědí to nejdůležitější: že každý vztah chce svůj čas a vyvíjí se. A že si v něm musí přesně určit hranice, kterých se budou držet, aby neztratili své hodnoty. O těch by se měli dozvědět nejvíc doma. "Hodně důležitých věcí můžeme probrat jakoby mimoděk," navrhuje sexuolog.

Alena V., lékařka z Pelhřimova, si se svou patnáctiletou dcerou vždycky otevřeně povídala a podporuje ji ve všech aktivitách. "Snažím se jí udržet zdravé sebevědomí, aby nikomu nepodléhala," komentuje svůj přístup. Nedávno jí však zatrnulo. Tereza jí totiž vyprávěla, že by její o dva roky starší přítel mohl sehnat marihuanu, kdyby chtěla. Alena nepřeslechla otazník, a tak jí vysvětlila z lékařského hlediska, proč by to neměla zkoušet. A přidala i mateřský pohled: "Napadlo mě, že by v tom opojení mohla udělat něco, čeho by mohla později hořce litovat a co nejde vzít zpátky."

Tereza na to sice nic moc neřekla, ale s maminkou dál sdílí své pocity a myšlenky, čehož si Alena opravdu považuje. Nakonec i proto odmítla uvést své pravé jméno.

Důvěra, že můžou někomu z rodiny svěřit své problémy, je pro teenagery nesmírně důležitá, i když ji třeba využijí jen zřídka. Stejně důležitá je však také pro rodiče. "Máme-li důvěru, máme i kontrolu," je si jistá doktorka Douchová. "Rodina do určitého věku dítěte utváří jeho hodnoty, ale nejde o to, je jen proklamovat. Dítě musí vědět, že to, co proklamujete, taky skutečně žijete. Teprve pak je může přijmout. Naučit se s nimi žít v konkurenčním prostředí vrstevníků už však musí samo."

 

Dospívající mládež vstupující na nejistou půdu partnerských vztahů si zaslouží ze strany dospělých respekt. "Jenže rodiče bývají v pokušení dětem radit svá moudra, což je celkem k ničemu," připomíná nejčastější výchovný omyl brněnský poradenský psycholog Tomáš Novák. "Naslouchejte, buďte jedno velké ucho, ale čím míň toho řeknete, tím líp. Slovní informace je pouhým zlomkem toho, co jim dáváme. Základem je otevřená náruč."

Když se před dvěma lety zamiloval tehdy třináctiletý Robin Straka z Vraného nad Vltavou do šestnáctileté dívky, měla jeho matka nejdřív strach z věkově nerovného vztahu. "Chodili spolu podle řeky, a když jsem je viděla, bylo mi jasné, že je to první velká nevinná láska. Taky mi došlo, že časem určitě přijde zklamání, které ve třinácti hodně bolí." Během léta pak opravdu přišel dopis na rozloučenou a Robin se utrápeně zavíral ve svém pokoji. "Šla jsem za ním, že asi tuším, co ho trápí, a snažila jsem se mu říct, že to přebolí, že život je dlouhý a plný setkání a rozchodů."

Ve chvílích naprostého okouzlení tím druhým nemá rodičovské sýčkování pro potomky žádný význam. "Nemá smysl je poučovat, najednou něco zakazovat nebo jinak hrotit situaci," doporučuje Tomáš Novák. "Důležité ale je ve správnou chvíli dítě obejmout a vcítit se do jeho bolístky. Pak s ním můžete mluvit také o tom, že každý konflikt nemusí hned znamenat rozchod, nebo že pro jedno kvítí slunce nesvítí..."

 

Tomáš Hubálek z Kralup nad Vltavou měl na rozdíl od většiny kamarádů odjakživa chuť si s matkou povídat. "Neudílela rady a nikdy z ničeho nedělala vědu," pochvaluje si dvaadvacetiletý muž. "Pamatuju, jak jsem se ve čtrnácti rozcházel s dívkou a byl jsem z toho nešťastný. Kluci kolem to brali stejně tragicky jako já, jediná máma mi k tomu dokázala něco říct. Měla nadhled a zkušenosti a cítil jsem, že ví, o čem mluví." Zaujala ho ale její odpověď, když si před nedávnem posteskl, že neví, co dělá špatně. "Vždycky je buď moc hezká, nebo moc chytrá. Možná by to chtělo od každého akorát. A k tomu určitě stejný smysl pro humor, abyste mohli být i kamarádi," prozradila mu.

 

"Velkou školou pro pozdější lásky jsou i první dětská trvalá přátelství," uvažuje psycholožka Iva Veltrubská z České Lípy. "Taky procházejí fázemi okouzlení-zrada-pochopení, že to ten druhý tak nemyslel-odpuštění. Se svými dětmi jsem je hodně řešila a myslím, že to byla nejlepší příprava na jejich vztahy v dospívání."

 

Z televizních seriálů i časopisů útočí na teenagery představa lásky zploštěné na okouzlení a rozčarování. Láska a závazek na delší dobu? Proti tomu přece jasně svědčí fakt, že polovina manželství končí rozvodem. "Navzdory tomu ve své praxi potkávám dost mladých, kteří ctí věrnost i svého partnera a mají chuť s ním vytrvat i v horších časech. To je, myslím, dobrá epidemie," dodává doktorka Douchová.

 

"Mýtus, že velká láska všechno zmůže a vždycky skončí happy endem, k mládí prostě patří," míní sexuolog Ondřej Trojan. "Pravda ale je, že dnešní dospívající mívají velmi brzy nad seriálovým štěstím nadhled, protože v rodině vidí, že je všechno úplně jinak." Doma běžně zažívají partnerské konflikty rodičů, zřídka se však dozvědí, že existuje tak prosté řešení, jakým je omluva. A že láska nekončí v okamžiku, kdy jeden něco pokazí.

Metoda poradenské psycholožky Ivany Veltrubské je jednoduchá, zato účinná: "Moje děti se učily omlouvat a odpouštět doma. Pohádali jsme se? To se nebralo jako něco zásadního a nepřekročitelného. Když jsem řekla nebo udělala něco hloupého já, uznala jsem to a přišla s prosbou o odpuštění. To samé ostatní. Stačí prostě vytvořit atmosféru, že každý má právo na chybu i na odpuštění. Zabírá to."

 

Ne vždycky se vším souhlasila a zdaleka ne všechno se jí na dceřiných přátelích líbilo, přiznává Jitka Douchová. Nikdy by se ale nepustila do jejich kritiky. "Nemáme velké právo zasahovat do výběru dítěte a jeho volbu bychom měli respektovat, i když to pro nás může být tvrdý oříšek." Měli bychom ale jasně vymezit pravidla ohraničující jeho svobodný prostor. Třeba jak moc závazný je návrat v určitou hodinu a co má dělat, když ho nemůže dodržet. Z naší strany si zato dítě zaslouží taktní přístup a důvěru. "Kritikou nebo přílišným vyptáváním ho leda zaženeme do kouta, přestane o sobě mluvit a možná i natruc bude udržovat vztah, který by možná jinak dávno skončil," varuje psycholožka. Ani na povídání není vždy chuť nebo vhodná chvíle. "Správný okamžik musíme vycítit, ale taky musíme dát najevo, že jsme připraveni odpovídat i naslouchat," pokračuje Jitka Douchová.

Je jedno, jestli to bude v autě při cestě na fotbal, při společné práci na zahradě nebo u televizního filmu. V žádném případě intimní záležitosti svého dítěte s nikým nepropírejte - sdílelo je s vámi, protože ve vás mělo důvěru. Jsou tedy důvěrné.

 

Skutky nakonec vždycky znamenají víc než slova. Nejvíc ze všeho naše ratolesti ovlivní partnerský vztah rodičů, v němž by měly být jasně rozdělené role a schopnost omluvit se, odpustit a zasmát se. "Ať jim říkáte, co chcete, vychováváte je stejně hlavně tím, jak žijete," zdůrazňuje Tomáš Novák. "Naše děti se na nějaké vztahové věci zase tak moc neptaly, ale o všem možném jsme si povídali pořád. Přijít mohly kdykoli s čímkoli. Myslím, že tím se naučily o láskyplném vztahu nejvíc."