Jez do polosyta, pij do polopita aneb jak sestavit rozumný jídelníček

STRAVOVÁNÍ se nám poslední dobou nějak komplikuje. Nebo to tak aspoň vypadá.

Spoléháme se na odborníky – na lékaře, na knížky o dietách, na doporučení ministerstva, na údaje na obalech. Po dlouhých letech výzkumů v oblasti stravování jsem si ale uvědomil, že odpověď na zdánlivě složitou otázku, co bychom vlastně měli jíst, je ve skutečnosti náramně prostá. Ve své podstatě se to dá říct několika slovy:

Jezte jídlo.

Raději rostliny.

Nepřejídejte se.

To je všechno.

Všichni účastníci nutričních válek se bez problémů shodnou na tom, že takzvaný západní typ stravování – tedy polotovary, přemíra tuků a cukru, výrobky z rafinované mouky a vůbec všechno možné kromě zeleniny, ovoce a celozrnných výrobků – nám škodí. Nikdo také nemá problém připustit, že lidé, kteří se tohoto jídelníčku vzdají ve prospěch tradičního způsobu stravování, na sobě mohou pozorovat výrazné zdravotní zlepšení.

Tady jsou tedy některé z mých jednoduchých zásad:

Jezte opravdové jídlo

To se snadněji řekne, než udělá – zvlášť v době, kdy v supermarketech na peněženky číhá každý rok přes 17 000 zbrusu nových výrobků. Většina z nich se ale bohužel vůbec nedá označit za jídlo. Osobně je nazývám „stravitelné, jídlo připomínající látky“. Jsou to průmyslově zpracované blivajzy sestavené z ingrediencí, které si rozumný člověk do spíže neuloží. Kdo se rozhodne stravovat kvalitně, hodně se naběhá.

Jezte jídlo, co se kazí

Co to znamená, když se jídlo zkazí? Obvykle nic jiného než to, že to plísně a bakterie, popřípadě jiná drobotina, s níž v přírodě soupeříme o potravu a kilojouly, stihly dřív než my. Průmyslové zpracování původně vycházelo ze snahy prodloužit životnost potravin tím, že je budeme před těmito nájezdníky chránit. Dosahuje se toho tím, že pro ně potraviny záměrně činíme méně přitažlivé. Odebereme složky, které by je mohly přitahovat, nebo ty, které jsou ke kažení náchylné. Čím víc jídlo průmyslově zpracováváme, tím déle nám vydrží. Logicky však pak také obsahuje o to méně živin.

Opravdové jídlo je živé a tudíž by mělo po nějaké době zemřít. (Pochopitelně existují výjimky – například med vydrží stovky let.) Všimněte si, prosím, že ty nejtrvanlivější „stravitelné látky“ se v supermarketech obvykle nacházejí ve výši očí.

Vyhněte se výrobkům obsahujícím víc než pět ingrediencí

Úplně přesné číslo se sice stanovit nedá, ale obecně platí, že čím víc ingrediencí balená potravina obsahuje, tím náročnějším průmyslovým zpracováním pravděpodobně prošla.

Jezte hodně rostlinné stravy, hlavně listové

Na tom, co je na rostlinné stravě tak prospěšné, se ale vědci neshodnou. Antioxidanty? Vláknina? Omega-3 mastné kyseliny? Zajedno jsou v tom, že zelenina prospívá a rozhodně neublíží. Při konzumaci převážně rostlinné stravy rovněž spotřebujete mnohem méně kilojoulů, protože s výjimkou semínek, mezi něž se počítají i obilniny a ořechy, je rostlinná strava obvykle méně „nasycená energií“ než všechno ostatní, co jíte.

Lásce k zelenině je dobré učit děti už od mala.

Jezte barevně

Myšlenka, že zdravé jídlo by mělo obsahovat několik různých barev, je dobrým příkladem babské rady s vědeckým základem. Barvy totiž často odrážejí různé antioxidanty, které daná potravina obsahuje. Mnohé z nich nás pomáhají chránit před chronickými nemocemi, ale každý trochu jinak, takže nejlepší je strava, která jich obsahuje co nejvíc.

Plaťte víc, jezte míň

Pokud utratíte víc peněz za lepší jídlo, pravděpodobně ho nesníte tolik, zato budete jíst s mnohem větší pozorností. A jelikož kvalitnější jídlo lépe chutná, budete se cítit spokojení už po menší dávce. Dejte prostě přednost kvalitě před kvantitou. Neboli, jak říkávaly babičky: „Radši zaplatím zelináři než doktorovi.“

Sladké ovoce jezte v přírodní podobě

Příroda k cukrům téměř vždy přibaluje vlákninu, která zpomaluje jejich vstřebávání a navozuje pocit sytosti dřív, než do sebe vpravíte příliš mnoho energie. Proto je vždycky lepší dát si přímo ovoce, než pít džus.

„Čím je chleba bělejší, tím dřív budeš na prkně“

Tohle ponuré přísloví, známé od babiček židovských i italských, naznačuje, že zdravotní rizika bílé mouky jsou známa už staletí. Pokud jde o vliv na tělesnou schránku, neliší se bílá mouka příliš od cukru. Není-li uměle obohacená, neposkytuje žádnou z prospěšných látek obsažených v celozrnných výrobcích, a tak to není o moc víc než dávka glukózy. Velké dávky glukózy způsobují záněty a dělají paseku v inzulinovém metabolismu. Jezte proto hlavně celozrnné výrobky a příjem bílé mouky omezte na minimum.

Přestaňte jíst, dřív než jste sytí

Hara hači bu, říkají Japonci; je to název tradice, která velí přestat jíst ve chvíli, kdy jsme sytí z osmdesáti procent. Indická ájurvéda radí jíst do tří čtvrtin sytosti, čínská moudrost přísahá na sedmdesátiprocentní sytost, prorok Mohamed popsal plné břicho tak, že obsahuje třetinu jídla, třetinu tekutiny a třetinu vzduchu – tedy jinými slovy ničeho. Přeloženo do češtiny: jez do polosyta, pij do polopita.

Takže už se sami sebe neptejme: „Jsem najezený k prasknutí?“ ale „Utišil jsem hlad?“ Druhý jmenovaný pocit se dostaví o pár soust dřív.

Každé pravidlo se občas může porušit

Posedlost zdravou stravou neprospívá pocitu štěstí a tudíž ani zdraví. Dietami a neustálým přemýšlením o zdravém stravování ani nezhubneme, ani se nedobereme pevnějšího zdraví. Důležité prostě je pěstovat si k jídlu uvolněný vztah.

Určitě se čas od času vyskytnou příležitosti, kdy budete mít chuť hodit veškeré stravovací zásady za hlavu. Mnohem víc záleží na návycích, jimiž se stravování řídí během běžného dne. „Všeho s mírou,“ říká se často a všichni víme, že to platí.

Neměli bychom ale zapomínat ani na onen dovětek, který se připisuje Oscaru Wildeovi – „… včetně střídmosti!“

Z KNIHY PRAVIDLA STRAVOVÁNÍ – RUKOVĚŤ JEDLÍKA © 2010 MICHAEL POLLAN, PENGUIN BOOKS, AUSTRÁLIE

 Mohlo by vás také zajímat: