Nejhloupější Americké soudní spory

Za tohle prohlášení se omlouváme, naše americké právní oddělení na něm však trvá. Američané sice právníky nenávidí, soudní spory ale zbožňují.

Tak třeba případ zaměstnance kalifornského města Lodi, který před několika lety náhodou narazil s popelářským vozem do zaparkované dodávky jistého Curtise Gokeyho. Gokey podal na město žalobu i přesto, že onen popelářský vůz řídil on sám.

V kalifornském městě Jurupa pro změnu vyhrožuje bývalá kapitánka námořní pěchoty v záloze svým kolegům ve školní radě žalobou, pokud nebudou při oslovování používat její vojenskou hodnost. A jistý otec pohnal před soud trenéra týmu baseballové Malé ligy, v němž hrál jeho syn, za to, že v sezoně prohrál, co se dalo.

Je vůbec možné, že by se Amerika jednou probudila a řekla si, že už na to kašle? Silně pochybujeme. Soudit se je totiž obrovský byznys, který v roce 2006 stál americké občany a podniky 247 miliard dolarů, tedy 1,87 procenta hrubého domácího produktu!

Chraňte mě

Oba vězňové čekali, až dozorci opustí křídlo 4B, nejhlídanější část okresní věznice v coloradském Pueblu. Pak odsunuli porouchané dveře cely, od ostatních vězňů posbírali prostěradla a chrániče matrací a zamířili do sprch. Tam odloupli rozbitou stropní desku a vlezli do ventilační roury. Tou se dostali ke dveřím na střechu, které byly zavřené závorou zevnitř. Jakmile se vězňové (Scott Anthony Gomez ml. a Oscar Mercado) ocitli na střeše, svázali k sobě prostěradla a chrániče, čímž si vyrobili jakési lano. To přivázali k plynovému potrubí a jali se sestupovat po severozápadní stěně vězení. Ovšem právě v té chvíli se to s jejich odvážným útěkem zvrtlo. Gomez se totiž neudržel, spadl z dvanáctimetrové výšky na zem a zranil se natolik vážně, že ho odvezli do nemocnice. Ani Mercado daleko neutekl.

A jak myslíte, že si Gomez během rekonvalescence krátil dlouhou chvíli? Podal žalobu na okresní zastupitelstvo, na šerifa a na vězeňské dozorce za to, že mu útěk usnadnili. Dveře cely šly prý příliš snadno otevřít, dozorci opustili svá stanoviště a informace o tom, že se připravuje útěk z vězení, nebrali na vědomí. Prý to vypadalo, jako by ho přímo vybízeli, aby utekl. Tak je přece nemohl zklamat! Ve svém podání uvedl: „Obžalovaní věděli, nebo měli vědět, že toto vězení není dostatečně zabezpečené. Obžalovaní navíc věděli, že žalující strana má k útěkům sklony.“

Verdikt: Gomez pro to ale neměl žádné důkazy, a tak soudce žalobu loni v září zamítl.

Obyčejné moučníky

Vězení je zřejmě skvělým místem, kde lze nastudovat občanský zákoník. Tři vězni z okresní věznice v Kane ve státě Illinois zažalovali v roce 2007 okresního šerifa a společnost Aramark, zajišťující stravovací služby, kvůli tomu, že vězňům dodávala podřadné jídlo a zvlhlé moučníky. Za dva miliony dolarů, které požadovali, by si mohli na ty své moučníky koupit docela pěknou sušárnu.

Verdikt: Žádných exkluzivních zákusků se nedočkali: soudce totiž jejich žalobu nepřijal.

Blond’até ambice

Charlotte Feeneyová tvrdí, že blondýnky si v životě užijí neskonale víc, a proto zažalovala obří kosmetickou firmu L’Oréal o 15 000 dolarů. Podle ní se totiž její život zhroutil poté, co náhodou své od přírody plavé kučery přebarvila barvou z nesprávně označené krabičky nahnědo.

„Bylo mi z toho úplně nanic,“ uvedla v místopřísežném prohlášení. „Mám teď den co den úplně příšerné vlasy. Bolí mě z toho hlava. Nemůžu se vystát. V životě jsem nechodila tak málo ven. Skoro pořád nosím klobouky.“ Lékaři řekla, že neví, jak se má teď, když už není blondýnka, vlastně oblékat. Ten jí na to předepsal léky proti úzkosti a depresím.

A proč si prostě nepřebarvila vlasy na blond a nepočkala, až jí zase vlasy dorostou? Kdoví. Správně bychom se měli ptát: je něco špatného na tom, když má krásná slečna vlasy třeba havraní? Paní Feeneyová míní: „O blondýnky muži projevují větší zájem. Emocionálně tu pozornost postrádám.“

Verdikt: Soudce, nepochybně obdivovatel Audrey Hepburnové, tuto žalobu loni v říjnu zamítl; podle jeho rozhodnutí paní Feeneyová neprokázala, že za záměnu barev nese odpovědnost firma L’Oréal.

Drahý e-shop

Steve Shellhorn vám nejspíš řekne, že pokud o někom nemůžete říct dobré slovo, pak byste měli radši lhát. Pan Shellhorn koupil od Charlese Burgesse mince přes eBay. Burgess ho požádal o zhodnocení služby, což je v tomto internetovém obchodě stejně běžné jako na českém Aukru. Shellhorn se ocitl v rozpacích. Morganovy stříbrné dolary byly v dobrém stavu a cena odpovídala. Mohl je ovšem lépe zabalit.

„Skoro se sypaly z obálky,“ vysvětloval později seattleské zpravodajské stanici King 5 News. U vědomí tohohle nedostatku napsal zcela neutrální hodnocení: ani dobré, ani špatné.

Vlažná odpověď ale pana Burgesse rozzuřila. Obvinil Shellhorna z podvodu a vydírání a za „dětinské a pomstychtivé“ jednání, jež by podle něj mohlo poškodit jeho budoucí obchody, ho zažaloval o 10 000 dolarů.

Verdikt: Ukázalo se, že pronásledovat ne zrovna nadšené zákazníky má Burgess ve zvyku. Soudce se postavil na Shellhornovu stranu, ten však už zatím zaplatil 500 dolarů za právníka.

Žalování v dešti

Kdysi podal jistý washingtonský soudce žalobu na čistírnu, od níž požadoval 67 milionů dolarů za údajnou ztrátu kalhot. Pokračovatelem tradice se stal Nello Balan: ten zažaloval jednoho Rothschilda a jistou topmodelku o milion dolarů kvůli ztrátě deštníku.

Došlo k tomu takhle: 25. dubna 2007 modelka večeřela v manhattanské restauraci Nello, jejímž majitelem je Balan. Právě když se chystala odejít, začalo pršet. A protože modelkám takové počasí nesvědčí, restauratér jí zapůjčil deštník. Nebyl to ale žádný laciný kousek, jelikož šlo o dar slavného módního návrháře Jeana Paula Gaultiera v hodnotě 5000 dolarů.

Uplynul měsíc, a deštník nikde. Balan tedy zavolal modelce a zjistil, že deštník půjčila Nathanielu Rothschildovi, nastávajícímu pátému baronovi. Jeho šofér však deštník přivezl zpátky rozlomený vejpůl. Podobně rozervané pocity se při spatření milovaného předmětu zmocnily i pana Balana.

Verdikt: Balan nakonec požadovanou sumu snížil na 30 000 dolarů. I to však bylo na soudce příliš – případ smetl ze stolu a Balanovu právníkovi udělil za podání neopodstatněné žaloby pokutu 500 dolarů.