Nejlepší lék je žádný lék

Zakopnutí malého kluka a pofoukání bolístky, po kterém je už dobře, je nejjednodušším příkladem placebo efektu. Ukazuje se na něm, jakou moc má laskavé slovo a pocit bezpečí a starostlivé péče.

Je to nejstarší způsob léčení, který velmi dobře funguje i u dospělých. Při testování účinnosti nových léků se počet pacientů, jimž pomůže tableta bez účinné látky, pohybuje všude na světě mezi 35 a 75 %. Například při sérii testů léků na kolitidu polovina z těch, kteří ve skutečnosti nedostávali účinnou látku, uvedla, že se po placebu cítí lépe a hlavně se jim střeva opravdu začala hojit.

Trapné nebo prospěšné?

Ukázalo se, že placebo efekt působí i při chirurgickém zákroku: pacientům, jež lékaři pouze otevřeli a zase zašili, se může dařit stejně dobře jako těm, kteří absolvovali opravdovou operaci.

Věda však placebo efekt považuje za něco spíš trapného než prospěšného. Řada lékařů odmítá pokroky dosažené alternativními léčebnými postupy, jako je například akupunktura a homeopatie, s tím, že je to „jen“ placebo, podle nich tedy cosi „nereálného“. Seriózní léčebný postup totiž definují tak, že v klinických testech vykazuje lepší účinky než placebo.

Nejnovější výzkumy však zpochybňují vžitou hypotézu, podle níž je placebo efekt pouhý trik či iluze, které je třeba se zbavit, aby se dalo zjistit, co pacienta „skutečně“ léčí. Mnozí výzkumníci začínají volat po tom, aby se medicína placebům nevyhýbala a naopak je co nejefektivněji využívala.

Snímky mozku dokazují, že placebo vyvolává stejně reálnou reakci jako lék. Lékaři z nemocnice Univerzity Johna Hopkinse v Baltimoru nedávno objevili, že určitá oblast mozku reaguje na placebo tak, že vylučuje analgetika podobná morfiu. Americká neuroložka Helen Maybergová zjistila, že aktivitu frontální oblasti mozkové kůry, kde probíhá recepce a analýza informací, zvyšují jak antidepresiva, tak placebo. Obojí naopak snižuje aktivitu oblastí spojených s emocemi.

Placebo nebo lék? Co je víc?

U stejných účinků při zobrazování mozku však působení placeba nekončí. Při klinických testech to chodí tak, že jedna skupina pokusných osob dostává testovaný přípravek a druhá skupina jen tabletu bez účinné látky. Dobrovolníci se obvykle snaží přijít na to, zda právě oni dostávají účinnou látku. Prozradit jim to mohou především vedlejší účinky – sucho v ústech, nevolnost a podobně. Pokud se u nich projeví, začnou nejspíš věřit, že dostávají tablety s účinnou látkou. Nemusí to tak ovšem být.

Snaha opravdu rozkrýt podstatu experimentu má dva důležité následky. Za prvé, když si začnete myslet, že dostáváte lék, placebo efekt začne působit i v případě, že lék skutečně dostáváte, a tím zvyšuje jeho účinky. V tom případě se významně stírá hranice mezi tím, nakolik „doopravdy“ působí placebo a nakolik účinná látka. Za druhé, pokud se zaměříte na vedlejší účinky, lze očekávat, že léky se silnějšími vedlejšími účinky budou zabírat lépe, protože vyvolají silnější placebo efekt.

Výsledky testů porovnávajících účinky antidepresiv a působení „aktivního“ placeba, tedy placeba s podobnými vedlejšími účinky jako lék, ukazují, že léky ve skutečnosti nejsou o nic účinnější.

Zdravé očekávání

Úlohu očekávání názorně popsal doktor Fabrizio Benedetti z univerzity v Turínu. V testu s náhodným rozdělením dokázal, že analgetikum mělo lepší účinky než (neaktivní) placebo. Když však analgetikum podal dobrovolníkům, kteří měli bolesti a nevěděli, že dostali lék, žádné zlepšení se u nich neprojevilo.

Jinými slovy, na účincích léku se podílí už samo očekávání, že lék zabere. Totéž nastalo, když doktor Benedetti podal „tajně“ valium pacientům, kteří trpěli pooperačními úzkostnými stavy. Pokud nevěděli, co užívají, lék jim nepomohl.

Proč tedy nevyužít toho, že hranici mezi léčivem a placebem nelze stanovit? Proč nezapojit placebo efekt do léčebného procesu?

Dá se říct, že tak lékaři poměrně často činí. Víc než polovina amerických doktorů dotazovaných loni na podzim přiznala, že svým pacientům pravidelně předepisují placebo, nejčastěji volně prodejné léky proti bolesti a běžné vitaminy. Lékaři rovněž uvedli, že do svého léčebného postupu pacienty jen zřídkakdy zasvěcují.

Hranice možností

Přestože placebo má širokou škálu pozoruhodných účinků, v žádném případě to není všelék. Nezabírá na choroby, jako je rakovina, bakteriální infekce nebo osteoporóza. Naopak dobře působí na deprese, bolesti, migrény nebo při rekonvalescenci po operacích, kdy je průběh léčby často závislý na tom, jak se pacient subjektivně cítí.

„Je třeba se zaměřit na to, jak placebo efekt v medicíně co nejlépe využít,“ zdůrazňuje profesor Ted Kaptchuk z Lékařské fakulty Harvardovy univerzity. Sám ve své praxi zjistil, že u pacientů s bolestmi zabírá asi o deset procent lépe fingovaná akupunktura než tableta. Jinými slovy – čím komplikovanější procedura je, tím lepší má účinek.

Doktor Benedetti zjistil něco podobného u pacientů se syndromem dráždivého tračníku: jednu skupinu ošetřovali fingovanou akupunkturou, druhou fingovanou akupunkturou plus všemožnou další péčí, třetí skupina zůstala na seznamu čekatelů. Obě první skupiny se cítily lépe, avšak ta druhá, která procházela nejsložitějšími procedurami, na tom byla obdobně jako čtvrtá skupina, která dostávala lék už dřív pozitivně prověřený v testu s placebem.

Další takovou metodou s podporou placeba je podat zpočátku několikrát po sobě pacientovi účinnou látku a teprve pak ji tajně nahradit placebem. Tento postup bývá ještě účinnější než samotné placebo. Benedetti jej používal u pacientů s Parkinsonovou chorobou, kteří dostávali lék proti tremoru přímo do mozku. Po několika dávkách účinné látky u nich obdobně zabíral i obyčejný solný roztok.

Lékaři pravděpodobně nebudou mít ani v nejbližší době k dispozici nějaká superúčinná placeba, ale kdo by si byl pomyslel, že se za obyčejným objetím mohou skrývat tak složité procesy?