Jak vyjít s protivnými kolegy

Klacky pod nohama

"Myslím, že to nemá hlavu ani patu..." To bylo nejslušnější sdělení, které na svou adresu slyšela Michaela Dohnálková od jednoho kolegy. Sešla se s ním v softwarové firmě. Od začátku ji ale bez zjevného důvodu nesnášel a dusil. Měli sice společně pracovat na projektu, avšak Michaela měla pocit, že jí den co den hází klacky pod nohy. Nepředával jí důležité informace, její nápady kritizoval a v mailových dopisech, které rozesílal i nadřízeným, jí dokazoval, že dělá chyby a je neschopná. Ač obvykle neměl pravdu, vedení to považovalo za plodnou pracovní diskusi. Ne tak Michaela.
O svém problému si zkusila promluvit s nadřízeným a také se zeptala na názor kolegů, nic se však nezměnilo. Až nová vedoucí projektu si mužova nepříjemného chování všimla sama. Vygradovalo na předvánoční večeři, kde se měli všichni navzájem obdarovat drobnými dárky. Od tohoto kolegy dostala Michaela uzenou makrelu. Vtipné to ale nepřipadalo nikomu.
Ačkoli se vedoucí pokusila napjatou atmosféru uvolnit domluvou, zjevné nepřátelství neskončilo, jen bylo méně viditelné. A tak Michaela zvažovala odchod. Záchránilo ji až nové rozdělení týmů: pronásledovatel se naštěstí ocitl v jiném. Mezitím se z mateřské dovolené vrátila pracovnice, která si jeho nevhodné chování pamatovala z vlastní zkušenosti z minulosti. Zvolila tenkrát jiný způsob, jak mu čelit - snažila se dotyčnému vyhýbat a urážky ignorovat. Skutečným řešením se ale nakonec ukázal až odchod na mateřskou.

Milovníci problémů

Problémoví nadřízení, podřízení či zaměstnanci jsou všude. "Na pracovišti se setkáte s celou škálou lidí jak z hlediska inteligence, tak osobnosti i charakteru," konstatuje psycholog Slavomil Hubálek, ředitel poradenské firmy Alea-psychologie. "Je pravděpodobné, že v zaměstnání člověk narazí na někoho nepříjemného: většinu svých životních konfliktů totiž máme buď s nejbližšími v rodině, nebo se spolupracovníky."
Problémoví lidé mohou být otravní, anebo ještě hůř - mohou sklouznout až k pracovní šikaně. Zákoník práce České republiky ale stanoví, že každý zaměstnanec má právo na rovné zacházení, a výslovně zakazuje jakoukoli diskriminaci. Přesně také vymezuje, jak chápat výraz obtěžování: "Jednání, které je zaměstnancem vnímáno jako nevítané, nevhodné nebo urážlivé a jehož záměr nebo důsledek vede ke snížení důstojnosti osoby nebo k vytváření nepřátelského, ponižujícího či zneklidňujícího prostředí na pracovišti."
Studie agentury GfK z roku 2003 zjistila, že některou z forem pracovní šikany u nás pocítilo na vlastní kůži 17% populace starší 14 let. Počet těch, kdož pracují s nepříjemnými kolegy, bude přirozeně o dost vyšší.
Zákon je důležitý nástroj k dosažení spravedlnosti, ovšem není to cesta spolehlivá, ani jediná. Dokonce i tam, kde ho nelze aplikovat, můžete použít jiné strategie, které zabírají, od přímé konfrontace až po úplné ignorování.

Spojte síly

Atmosféra na jedné liberecké základní škole houstla postupně. Ředitel školy začal dělit učitele na oblíbené a zavržené. K některým se choval nepřátelsky a neslušně, se třemi dokonce přestal komunikovat úplně. Odměny i práci rozděloval nespravedlivě, navíc protěžoval učitelku, s níž navázal osobní vztah. Jakýkoli pokus o otevřený rozhovor na téma fungování školy bral jako útok a nemístnou kritiku.
Jedna ze zavržených kolegyň se psychicky zhroutila, zástupkyně - zastánkyně pokrokových metod - se chystala odejít. Pro většinu kantorů začalo být pracovní prostředí nesnesitelné, a tak se rozhodli, že se postaví proti řediteli jako jeden muž, ne každý zvlášť.
Oslovili zřizovatele školy a školní inspekci. Šetření na místě potvrdilo pravdivost nařčení a ředitel měl v dalším školním roce školu opustit. Před odchodem se ale jeho chování ještě zhoršilo. Zaměstnanci školy oslovili pražské sdružení Práce a vztahy a sešli se na schůzce, kterou pro ně sdružení uspořádalo. Vyjasnili si tu, v čem tkví skutečný problém. Oficiální zápis pak adresovali zřizovateli školy a školní inspekci, které dohlédly na to, aby ředitel nemohl dále škodit, například odebírat osobní příplatky a pomlouvat.
"Dosáhnout úspěchu mohli jedině díky tomu, že se všichni spojili a nenechali ty, kteří upadli v nemilost, na pospas ředitelské libovůli," shrnuje celou anabázi Pavel Beňo, předseda rady sdružení Práce a vztahy. "V solidaritě je totiž velká síla."

Nastavte zrcadlo

Za účinné řešení podobných případů považuje Pavel Beňo, mimo jiné autor knihy Můj šéf, můj nepřítel? (nakladatelství ERA 2003), také metodu takzvaného slyšení, kterou na požádání zajišťuje sdružení Práce a vztahy. Pro svá školení ji využil kupříkladu celoškolský krajský odborový svaz. Výpověď postiženého se natočí na videozáznam a ten se promítne na schůzce všech zainteresovaných lidí. Každý má právo nechat video kdykoli zastavit a vyjádřit svůj názor na to, co se právě odehrává. Například kolega postiženého může navrhnout jiný způsob chování: "teď bych spíš poděkoval...", "teď bych radši mlčel..." Mnohdy tak na celou věc nahlédne jinak i člověk, jenž ji vyhrotil. Zpětnou vazbou se dozvídá, jak ho vidí ostatní, a má šanci svůj postoj změnit. Stejně tak postižený může pochopit motiv druhé strany.
"Největší předností slyšení je vzájemná komunikace tam, kde to vypadalo, že dialog už selhal," vysvětluje Pavel Beňo. "Prostřednictvím slyšení se lidé učí přijímat odlišné způsoby chování a také si uvědomují, že nikdo nemá patent na pravdu."

Použijte humor

David Gruber, školitel a kouč na komunikační dovednosti a autor mnoha knih a článků o asertivním chování na pracovišti, doporučuje zaskočit nepříjemné spolupracovníky či věčné potížisty nějakou přesně mířenou otázkou. Osočí-li vás třeba někdo, že něčemu nerozumíte, zeptejte se ho, proč si to myslí. "Hrozní bývají pro své okolí i věční opozdilci nebo neplniči úkolů," míní odborník. "Ideální je zareagovat vtipně a dovést je k tomu, aby sami pochopili, jak obtěžující jejich zlozvyk je." Zlobí-li vás kolega tím, že na něj není spolehnutí, dejte mu okusit, jak by mu bylo ve vaší kůži, radí Gruber. Nechte ho čekat, napínejte ho do poslední chvíle s odevzdáním práce, na níž je závislá ta jeho. "V německé centrále Volkswagenu kdysi do ,zasedačky' umístili hodiny, které ukazovaly čas v penězích - tenkrát ještě v markách. Zdržení potom stálo opozdilce tolik, kolik činil čas zpoždění vynásobený počtem čekajících lidí. Záhy bylo po problému."

Buďte přímočaří

Martin Mácha, ředitel české pobočky personálně poradenské firmy Mercer, se setkal s různými typy poněkud problémových zaměstnanců. Nejsložitější situace podle něj nastává v okamžiku, kdy se do výkonného týmu dostane člověk, který do něj nezapadne. "Před časem jsme jako asistentku přijali pracovnici, která měla pro práci profesní předpoklady. Během zkušební doby se ale ukázalo, že je přehnaně ambiciózní a zasahuje do věcí, kterým nerozumí. Navíc postrádala sociální inteligenci, takže mnohým bylo její chování nepříjemné. V malém kolektivu je ovšem dobrá komunikace podmínkou," upozorňuje Mácha. Během krátké doby se situace vyhrotila natolik, že asistentka začala ohrožovat výkonnost týmu - zaměstnanci věnovali pozornost spíš osobním sporům a nepředávali si pracovní informace. "Promluvil jsem si s ní otevřeně o tom, jak se jí práce líbí, co od ní očekává, jak vnímá kolegy. Po dlouhé debatě jsme došli k závěru, že jí pozice, na niž nastoupila, nevyhovuje, a tak odešla."

Jděte k soudu

Nasťa Faifrová působila pět let jako angličtinářka na střední škole v Nové Pace. Zpočátku bylo vše v pořádku, jen ji zarazila výpověď jedné kolegyně. Z vyprávění se dozvěděla, že si na ni zřejmě zasedl zástupce ředitele. Zadával jí víc práce, dával jí učit předměty, na které neměla aprobaci, byl vulgární. Po jejím odchodu se stala novým terčem Nasťa. Zástupce ji osočoval, že stále dělá problémy, zakázal její třídě bezdůvodně výlet, mluvil na ni vulgárně. "Řediteli jsem se snažila vysvětlit, co se děje. Uklidnil mě, že to nebude tak zlé a že se zástupcem promluví. Jenomže nic se nezměnilo," vzpomíná na těžkou dobu. Když později sepsala písemnou stížnost, ředitele jen popudila. Někteří kolegové jí projevovali sympatie, vystoupit na její obranu se ovšem báli. "Dlouho jsem si lámala hlavu, co dělám špatně. Až mi konečně došlo, že odpověď neexistuje: jsem zkrátka jen jednou z žen, s nimiž si vyřizuje účty."
Podle zkušeností doktora Hubálka tomu tak u agresorů bývá: "Obecně se dá říct, že se takhle chovají muži, kteří nejsou úspěšní u žen, nebo si nesou nějaký tíživý problém z dětství a řeší ho útokem na náhradní cíl, nejlépe na ženu v podřízeném postavení. Řešením je buď přímá konfrontace, nebo přechod někam jinam." Nasťa Faifrová se rozhodla pro první alternativu. Když neuspěla, obrátila se o pomoc na sdružení Práce a vztahy. V reakci na to jí dal ředitel výpověď, kterou ale nepřevzala - namísto toho podala žalobu k soudu. Uspěla: mohla se vrátit do školy, dostala ušlou mzdu.
Konec dobrý, všechno dobré? No, v tomto případě ne tak docela. Nasťa sice dnes úspěšně učí jazyky "na volné noze", ale po odchodu někdejšího ředitele do důchodu postoupil na jeho místo... šikanující zástupce.

Nezavírejte oči

Vít Samek, právník Českomoravské konfederace odborových svazů, považuje soud za poslední možnost, jak se dovolávat spravedlnosti. "Každý zaměstnanec má podle Zákoníku práce právo na klid na práci a rovné zacházení. Domáhat by se ho měl hlavně na zaměstnavateli. Další instancí je Inspekce práce, následují odbory a teprve pak soud." Je-li zaměstnanec členem odborů, může požádat o bezplatnou právní pomoc příslušný svaz v pražské centrále.
Tatjana Šišková, vedoucí Asociace mediátorů České republiky, dodává, že nejlepší je vyřešit konflikt na místě: "Pokud to účastníci nedokážou, je ideální přizvat neutrálního prostředníka - mediátora, který zajistí, aby si obě strany měly možnost naslouchat, vyjasnit si nedorozumění a zavést nová pravidla chování. Fakt, že si občas s někým nerozumíme, je normální. Důležité je nebát se konfliktu a řešit ho."
Nejlepší obranou před šikanou na pracovišti je podle Pavla Beni lidská statečnost a také účast. "Nic neodradí agresora tak spolehlivě jako pocit, že druhá strana má početní i morální převahu." Zastanete-li se tedy kolegy nahlas, nejspíš tím uchráníte před budoucím úderem i sami sebe.