Kolikrát jsem přemýšlel o určitých holkách, které bych rád ještě někdy viděl a které chodily třeba v roce 1965 na Olympic. Nejspíš se stydí, že už nejsou mladý a krásný, ale to my přece taky nejsme! Jednou za mnou jedna přišla a říkala: „Bála jsem se, že mě nepoznáš. Jsem stará a tlustá.“ A já na to, že jsem zase starej a plešatej. Jenomže ženský tyhle věci nesou hůř.
Škoda.                                                                                                       

Ono se to v člověku pere. Chce se dožít dlouhověkosti, ale nechce bejt starej. Ale ona k té dlouhověkosti nevede jiná cesta než stárnout. Takže já nevím – mám bejt šťastnej, nebo nešťastnej? Dospěl jsem k závěru, že spíš šťastnej, a že dokud pracuju, tak starej nejsem. To jsem si nakonec vyřešil už ve Vratných lahvích, kdy jsem Tkalouna poslal do oddělení, kde se vracejí flašky, aby nezestárnul, aby byl v práci.

Jediná obrana proti stáří je pracovat, i s tím vědomím, že už jste za zenitem, že už asi nevytvoříte nic lepšího, než když vám bylo kolem čtyřiceti padesáti.        

Ženy si nepotrpí na vytváření vizí – byť by to dokázaly. Kuchyň naučila ženy trpělivosti. Vědí, že velké věci se ve skutečnosti dosahují drobnými, trpělivými krůčky. Výjimky jistě potvrzují pravidlo, ale obecně platí, že ženy víc vnímají věci v souvislostech. Mají také nižší spotřebu obdivu a výraznější citlivost pro vztahy a domluvu. Těchto vlastností a schopností by měli muži vy-
užít a nechat ženy sloužit i v mužských vodách ženským způsobem. Jinak ženy například do politiky nepůjdou.  

Mě vychovávala babička, táta s mámou kolem mě často nebyli, možná proto jsem měla později problém s tím, co vlastně mají muži v mém životě znamenat. Neměla jsem pocit, že bych je až tak k něčemu potřebovala… Pořád to nevím, ale doufám, že to jednou pochopím, že do padesátky přijdu na to, od čeho tu ti chlapi vlastně jsou.                                          

Žena stojí na zemi a bytostně zná svou cenu už tím, že dala život dalšímu člověku, zatímco muži si potřebují svou cenu donekonečna dokazovat a potvrzovat. Celý život se bojí selhání. Paradoxně, když se podíváte do historie, zjistíte, že patriarchální dějiny jsou seriálem mužských selhání, tedy co se vztahů týče – jak kašlali na děti, jak se chovali k ženám, jak je týrali a opouštěli. Dokud muž nepochopí, že v životě je největší láska, zůstane mu jenom tenhle boj.                      

Není nic jednoduššího než něco negovat. K tomu nepotřebuji žádné informace. Nevím, nerozumím, a proto jsem proti.

Je důležité vědět, že muž si ženu nevybírá, že je to naopak. Ženy vám pouze dají pocit, že jste si je mohl vybrat.